JAVOŘINA A ČESKO-SLOVENSKÉ TRAILOVÉ SHLEDÁNÍ 🇨🇿🇸🇰
Probudil jsem se rozlámenej, ale to tělo jsem kolem osmý dal do parády a poslal tempo směr Velký Lopeník. Na vrcholu byla rozhledna a super výhled do krajiny. Už tam jsem koukal na Velkou Javořinu (970 m n. m.), což je nejvyšší vrchol Bílých Karpat, a říkal si, že to bude nahoru asi pěkná porce. Skrze opět nekonečné bahno a pole dojdu do Květný, kde zrovna včera otevírali poprvé jedinou hospodu. Jaký štěstí! Posilněn sice ukusuju výškový metry na Javořinu po desítkách, ale šíleně mě to níčí. Stoupám v šíleným vedru a kolmo na vrstevnice. Těch cca 600 vejškovejch nahoru se mi zdá naprosto nekonečnejch až si sám sobě říkám: „Jak ty si sakra mohl porandálovat ty Pyreneje, když nevylezeš ani na Javořinu?!“ Zatnul jsem zuby a najednou jsem byl s pivem a haluškama na Holubyho chatě na Javořině. Záchrana. 🙂 V okolí Javořiny bylo brutálně moc lidí a tak jsem za to vzal šel asi 14 km po hřebeni bez pauzy, až na rozcestník Nad Machovou. Tam nebylo nic, jen hlubokej les. Za 5 min se zjeví holčina, která evidentně věděla, jak se na ultra-light lopatě sedí. S Dančou se dáme do řeči a zjišťujeme, že jsme co se týká chození dost stejná krev. Danča je Slovenka, ale bydlí v Praze a to necelý kilometr ode mě. Cestovatelský štěstí opět úřaduje. Dál jdeme spolu až do Šance. Tam nikde žádná hospoda ani pramen. Pomalu a jistě to zavánělo večerem bez piva. Nakonec se zeptám u jednoho domu starších chlapů, kteří mi prodají předposledního láhváče co měli a u vedlejšího domu si nechám doplnit vodu. Uleháme na trávě v lese kousek za Šancí a řešíme gear, klasicky.
Kuboj
