top of page
  • Obrázek autoraKuboj

E4 VITOŠA, RILA, PIRIN – ZÁVĚREČNÉ SHRNUTÍ

Aktualizováno: 31. 8. 2021

Naše putování po Bulharsku se s příchodem do Melniku stalo minulostí. Kilometry a výškový metry nám opět posloužily k tomu, aby tenhle náš trail nezmizel v zapomnění stereotypní každodennosti. Teď už to jsou sice jen vzpomínky, ale rozhodně je na co vzpomínat. Pojďme se podívat očima čísel, co jsme v tom Bulharsku skutečně pohrotili. Po trailu E4 jsme přešli pohoří Vitoša, Rila, Pirin. Celkem jsme byli na cestě 10 dní (9 chůze, 1 zero day). Nachozená vzdálenost 207,3 km s převýšením 11 291 m, 11 590 m. Průměrná denní vzdálenost 23 km/den. Průměrné denní kumulativní převýšení 2542 m. Průměrné převýšení na 1 km cesty 110,4 m/km. Nejvyšší nadmořská výška 2914 m n. m. (hora Vichren). Nejnižší nadmořská výška 390 m n. m. (Melnik). Pro mě zajímavý číslo je počet nocí bivakování nad 2000 m n. m., z devíti dní chůze jsme celkem 5x spali nad 2000 m n. m. a to stálo za to!


Bulharská E4 je zejména v Rile a Pirinu skutečně vostrej a perfektně značenej trail s náročnym terénem, kterej rozhodně není pro slabý kusy a prověří i zkušený hikery. Vitoša je vlastně jeden pořádnej kopec nad Sofií, ze kterýho je ale parádní výhled. Na horských chatách podél trailu je skvělý jídlo a tradiční balkánská atmosféra, což se těžko popisuje, to se musí zažít. Hodně turistů je z toho co jsme viděli pouze u Sedmi jezer v Rile a u Vichrenu v Pirinu. Bulharsko byla moje poslední z celkem 11 balkánských zemí, ve který jsem před touto cestou ještě nebyl, a zas mi ukázala ten Balkán trošku jinak. Velký plus oproti západnímu Balkánu je fakt, že jelikož je Bulharsko v EU, tak tu není všude bordel a poházený odpadky. Na druhou stranu přístup Bulharů k pravidlům v NP je celkem tristní.. “Balkan spirit“ je zas podle mě lepší v Bosně, Černý Hoře nebo Makedonii. No prostě všude to tam má něco do sebe a možná proto mě to tam po každý tak táhne. Tohle je prostě Balkán.


Letošní trailový léto bylo speciální v tom, že jsem se vlastně skoro vůbec nepřemáhal. Už to nebylo o tom ujít za nějaký čas spoustu kilometrů, ale bylo to o žití v přírodě, o spaní na hezkých místech a o maximalizaci trailovýho prožitku. Fyzicky jsem byl připravenej skvěle, tělo makalo, jedlo a pilo za tři lidi, vybavení sloužilo parádně. V takovýhle konstelaci jsem toto léto žil 40 dní a viděl jsem tolik krásy! Tohle všechno se mi povedlo a troufnu si říci, že jsem to letos prožil jak nikdy před tím. Naučil jsem se větší přizpůsobivosti parťačce/parťákovi a užil jsem si jak s Káťou, tak s Jiříkem takový srandy. I když valit spoustu kilometrů je sice parádní a pocit fyzický nabombenosti dává trailu další důležitou hodnotu, tak už od roku 2017 vím, že “Happiness is only real when shared”, a to má na pomyslné misce vah větší váhu.


Volí si stezku chodec, nebo stezka chodce? Tak zase někdy, stezko, ať už budeš jakákoli…


Randálům zdar! Kuboj




259 zobrazení0 komentářů

Nejnovější příspěvky

Zobrazit vše
bottom of page