Naše putování po Bulharsku se s příchodem do Melniku stalo minulostí. Kilometry a výškový metry nám opět posloužily k tomu, aby tenhle náš trail nezmizel v zapomnění stereotypní každodennosti. Teď už to jsou sice jen vzpomínky, ale rozhodně je na co vzpomínat. Pojďme se podívat očima čísel, co jsme v tom Bulharsku skutečně pohrotili. Po trailu E4 jsme přešli pohoří Vitoša, Rila, Pirin. Celkem jsme byli na cestě 10 dní (9 chůze, 1 zero day). Nachozená vzdálenost 207,3 km s převýšením 11 291 m, 11 590 m. Průměrná denní vzdálenost 23 km/den. Průměrné denní kumulativní převýšení 2542 m. Průměrné převýšení na 1 km cesty 110,4 m/km. Nejvyšší nadmořská výška 2914 m n. m. (hora Vichren). Nejnižší nadmořská výška 390 m n. m. (Melnik). Pro mě zajímavý číslo je počet nocí bivakování nad 2000 m n. m., z devíti dní chůze jsme celkem 5x spali nad 2000 m n. m. a to stálo za to!
Bulharská E4 je zejména v Rile a Pirinu skutečně vostrej a perfektně značenej trail s náročnym terénem, kterej rozhodně není pro slabý kusy a prověří i zkušený hikery. Vitoša je vlastně jeden pořádnej kopec nad Sofií, ze kterýho je ale parádní výhled. Na horských chatách podél trailu je skvělý jídlo a tradiční balkánská atmosféra, což se těžko popisuje, to se musí zažít. Hodně turistů je z toho co jsme viděli pouze u Sedmi jezer v Rile a u Vichrenu v Pirinu. Bulharsko byla moje poslední z celkem 11 balkánských zemí, ve který jsem před touto cestou ještě nebyl, a zas mi ukázala ten Balkán trošku jinak. Velký plus oproti západnímu Balkánu je fakt, že jelikož je Bulharsko v EU, tak tu není všude bordel a poházený odpadky. Na druhou stranu přístup Bulharů k pravidlům v NP je celkem tristní.. “Balkan spirit“ je zas podle mě lepší v Bosně, Černý Hoře nebo Makedonii. No prostě všude to tam má něco do sebe a možná proto mě to tam po každý tak táhne. Tohle je prostě Balkán.
Letošní trailový léto bylo speciální v tom, že jsem se vlastně skoro vůbec nepřemáhal. Už to nebylo o tom ujít za nějaký čas spoustu kilometrů, ale bylo to o žití v přírodě, o spaní na hezkých místech a o maximalizaci trailovýho prožitku. Fyzicky jsem byl připravenej skvěle, tělo makalo, jedlo a pilo za tři lidi, vybavení sloužilo parádně. V takovýhle konstelaci jsem toto léto žil 40 dní a viděl jsem tolik krásy! Tohle všechno se mi povedlo a troufnu si říci, že jsem to letos prožil jak nikdy před tím. Naučil jsem se větší přizpůsobivosti parťačce/parťákovi a užil jsem si jak s Káťou, tak s Jiříkem takový srandy. I když valit spoustu kilometrů je sice parádní a pocit fyzický nabombenosti dává trailu další důležitou hodnotu, tak už od roku 2017 vím, že “Happiness is only real when shared”, a to má na pomyslné misce vah větší váhu.
Volí si stezku chodec, nebo stezka chodce? Tak zase někdy, stezko, ať už budeš jakákoli…
Randálům zdar! Kuboj
Comments