• Kuboj

GR 11 - DEN DVACÁTÝ DEVÁTÝ; 26 km (celkem 832,6 km)

Llancà → Cap de Creus


HOTOVO! ALE BYLO TO DRAMA AŽ DO KONCE


Dnešní finální den přimomínal takový finále Ligy mistrů, kdy jdete o poločase do šatny zmlácený jak psi a prohráváte 3:0, ale v druhý půli vyrovnáte, jdete do prodloužení a nakonec vyhrajete na penalty. Do konce trailu zbývalo jen 26 km, ale krize si na mě počkala nakonec až na poslední den. Celou noc mě budily dvě malý divoký prasata, který pořád pobíhaly okolo mě, takže jsem se po tom včerejším randálu moc nevyspal. Ráno mě pak probudí neskutečná bolest břicha a celková slabost. Byl to takovej ten nechutnej pocit, kdy vám je prostě tak špatně, že nevíte, jestli to pujde ven horem nebo spodem. Říkám si, že za to asi může to moje včerejší kombo k večeři. Nebo možná to, že tělo už tak přetěžuju, že nechce dál? Nebo za to může ten rozteklej sýr, co se mi včera slušně ohříval v batohu, než jsem ho hladem taky snědl? Nevim, co za to nakonec mohlo, ale sotva jsem si zvládnul zabalit.

V 11 jsem v tomhle stavu vyrazil při 30°C nahoru na kopec (500 m stoupání), vzduch se ani nehnul a já sotva pletl nohama. Po 200 metrech jsem si lehnul do stínu, že nemůžu. Pak jsem zas vyrazil, ale po dalších 100 metrech jsem už zase ležel na zemi u cesty. Říkám si. Okey.

Končím. Dneska to nedám.


Hodinu jsem spal, pak jsem se probudil a byl jsem na sebe strašně naštvanej. Tak strašně jsem to chtěl dojít a ono to nejde. Nakonec seberu poslední zbytky sil a dojdu do sedla. Tam už je vymalováno. Obsah mého žaludku se potká s místním křovím a mně je v tu ránu líp. Stoupám dál s vidinou, že na kopci u kláštera si koupim colu. Jde se líp, ale nemám v sobě žádnou energii, ze který čerpat. Taky jsem věděl, že jakmile bude žaludek v tomhle stavu, tak jsem vyřízenej, protože nemám jak do sebe dostat efektivním způsobem kalorie. U kláštera je automat. Kupuju si dvě coly a něco ve stylu Fanty, a snažim se tělu dát aspoň ty cukry a něco málo kalorií z toho pití. Sejdu pár kilometrů do la Selva de Mar a tam si dám zase colu a Nestea. To stejný udělám i o kousek dál v el Port de la Selva.

Zbývá mi 15 km do cíle.


V 18 hod sedim na pláži a čekám až přijde energie. Dlouho nic a já už byl tak slabej, jelikož jsem nic nejedl, že jsem se smířil s tím, že to dneska nedojdu. Pak se ve mně ale utvořila myšlenka, že přeci nechci, aby to takhle skončilo. Takhle nechci končit svůj trail. Takže přišel na řadu plán Z. Popadnu lékarničku, dám si tabletku Modafenu a doufám v zázrak. Asi po 20 minutách přichází energie, a z Kuboje pomalýho jak želva se stává zase triskomyš. Jdu dál, nezastavuju a doufám, že energie vydrží. Za mnou krásnej západ Slunce a pak už jen tma. Vytahuju čelovku a jdu dál a dál. Kolem 22 hod přicházím do cíle.

„Jsem tady, jsem na Cap de Creus, nevzdal jsem to a jsem po 29 dnech a 832,6 kilometrech konečně tady!“


vykřiknu si u majáku před restaurací. V restauraci dostávám zadarmo pivo a jedna rodinka, jejichž dcera Ona (čti Óna) zítra právě vyráží na trail z druhý strany, mě pozve na colu. Ona a já pak jdeme na mys, spíme pod širákem a čekáme na východ Slunce. Je to celý za mnou. Možná si myslíte, že jsem tak trochu magor, ale jsem šťastnej magor, a štěstí je tak krásná věc.. Až bude čas, tak napíšu nějaký celkový shrnutí, ale už teď můžu říct, že to bylo úžasný, úžasná příroda, úžasný lidi, úžasný zážitky, úžasná jízda a mám v hlavě spoustu myšlenek, co v normálním životě udělat a co změnit. Teď tu budu pár dní jen odpočívat a ve čtvrtek zase do práce, novej školní rok volá!


DĚKUJU VŠEM ZA PODPORU! ❤️


Dnešní trasa zde: GR 11 - den 29. 26 km • 6:56 hod https://mapy.cz/s/megesupoto














Kuboj