GR 131: PĚŠKY PŘES KANÁRSKÉ OSTROVY (5)
- Kuboj
- 5. 6.
- Minut čtení: 2
📍Puerto de la Estaca → Punta de Orchilla
🗓️26.🚶🏻♂️5,93 km, ↑ 690 m, ↓ 98 m
🗓️27.🚶🏻♂️16,29 km, ↑ 959 m, ↓ 199 m
🗓️28.🚶🏻♂️22,23 km, ↑ 321 m, ↓ 1631 m
🗓️29.🚶🏻♂️0 km, ↑ 0 m, ↓ 0 m
Celkem nachozeno 543,58 km, nastoupáno 21 567 m
EL HIERRO: OSTROV, NA KTERÝ SE ZAPOMNĚLO
Možná jste o El Hierru nikdy neslyšeli. Nedivím se. Není to ostrov, co by se ukazoval na billboardech nebo v brožurách cestovních kanceláří. Žádné rezorty, aquaparky ani lidi na promenádách v kostýmech Pikachua nebo gorily, očekávající úplatek za společnou fotku. Ve skutečnosti je tenhle ostrov velký jako půl Prahy a žije na něm pouhých 10 000 obyvatel.
El Hierro to jsou strmé svahy, co se lámou do hlubin Atlantiku a divoké pobřeží, o které se tříští jeho nemilosrdná síla. Hřebeny zahalené v mlze, borové lesy, pastviny s krávami a úzké klikaté silnice, kde projede auto jednou za hodinu. El Hierro je geologicky nejmladším a velikostně nejmenším ze všech Kanárských ostrovů, a právě proto je neuvěřitelně zajímavej, surovej a krásnej.
V mých očích je geologicky nejzajímavějším místem ostrova obrovský amfiteátrový útvar El Golfo, který vznikl kolapsem sopečnýho masivu přibližně před 15 000 lety. Do oceánu se tehdy zřítilo odhadem až 300 kilometrů krychlových horniny, čímž vznikla zřetelná půlkruhová kotlina široká zhruba 15 kilometrů a hluboká přes 1 000 metrů. Jeho strmé stěny dnes tvoří severní profil ostrova a dramaticky spadají k pobřežní rovině. Poprvé tuto gigantickou jizvu v krajině spatřujeme z vyhlídky Mirador de Jinama. Bílá masa pohybující se oblačnosti přetéká přes hlavní hřeben a postupně plní celé El Golfo. Vytváří to neuvěřitelnou podívanou. Po druhé stojíme o 10 kilometrů západněji a vidíme zřetelně až dolů. Připadáme si jako mravenci na okraji lavoru a představujeme si ten randál, který se tu tehdy prohnal.
28. den našeho kanárskýho putování přicházíme k Punta de Orchilla, nejzápadnějšímu bodu ostrova, kde atmosféra odlehlosti přímo graduje. Okolí je pokryto bazaltovými lávovými proudy, ze kterých sem tam vykukují lávové jeskyně. Nachází se tu maják, který symbolizuje jednu geograficko-kartografickou unikátnost. Až do objevení Ameriky bylo právě toto místo považováno za nejzápadnější místo tehdejšího světa. Až do roku 1884 se odsud dokonce měřil nultý poledník, než byl přesunut do anglického Greenwiche.
El Hierro není jen prťavým, odstrčeným ostrovem, který si tiše existuje na konci mapy. Nesnaží se tě mermomocí zaujmout, nevolá tě selfie pointy ani nezáří neony. Nechá tě pomalu plynout od východu k západu a právě proto se ti tak vryje pod kůži. Je to ostrov, který si tě musí vybrat.
Randálům zdar!
Kuboj Marmoťák
Mé cesty podporují:
Tidy gear
Comentarios