JEDNA VELKÁ PARÁDA KONČÍ
Zvuk příboje mi doznívá v uších, vůni borovic a zápach síry už necítím a prach v očích už je taky pryč. Je konec. Tímto začíná klasická potrailová psychická kocovina. Nerad dělám shrnutí, protože vždycky, když je píšu, tak si uvědomuju, že je to všechno pryč a že to zase strašně rychle uteklo. To, co jsme tady zažili během těch pár dní bylo fantastický.
Na ostrově Tenerife jsme strávili 9 dní, kdy hlavním cílem bylo odrandálovat trail GR 131, který vede napříč ostrovem téměř mimo civilizaci. Povedlo se nám to za celkem solidních až dynamických 5 dní, kdy jsme ušli dohromady 109,16 km. O kilometrech tento trail ale zdaleka není. To nejtěžší je převýšení. Za těch 5 dní jsme vystoupali 6750 m a zklesali 6466 m. Což v průměru dělá 2643 výškových metrů denně. Na druhou stranu výškové metry člověku umožňují zažívat zdejší neuvěřitelnou přírodní pestrost každý den. Přírodní pestrost, které ze shora vévodí vulkán Teide, je asi to nejcharakterističtější pro Tenerife. Naopak ne příliš pozitivní skutečností je, že v krajině absolutně není voda. Během cesty nepotkáte začný přírodní pramen či vodní tok, takže všechnu vodu si musíte nést s sebou a neutále kupovat balenou v civilizaci (pokud zrovna nějaká je).
Celkově budu velmi rád vzpomínat na nádhernou vulkanickou krajinu plnou různých barev, na divoké a provoněné borové lesy, na prachovou bouři Calima, na náročný výstup na Teide, na sopečný popel, na utuhlé lávové proudy, na ostré tvary všude kolem nás, na procházení nad oblačností při západu Slunce a taky na dvoudenní vypnutí na odlehlé pláži bez lidí. No nic, bude se mi stýskat, Tenerife.. 😢 To už je všecko, víc na srdci nemám. Díky, že jste nás sledovali a doufám, že vás moje psaní bavilo.
Při dalších randálech nashledanou. 😊
Kuboj
