PŘESUN
Let z Prahy do Bilbaa, busem do San Sebastiánu, busem do Hondarribii, pěšky na výchozi bod Cabo de Higuer.
Dnes jsem opustil domovinu a vyrazil na svoji zatím nejdelší a nejtěžší solo cestu s cílem zdolat Pyreneje. Ke svým celkovým 8,8 kg v batohu jsem ráno ještě přihodil povinných 200 géček luxusního špeku, abych to hezky zaokrouhlil. Na rozdíl od mý první solo cesty na Kungsleden tentokrát necítím žádnou nervozitu. Tak trošku už asi vím, co od dlouhých trailů čekat, a co taky očekávat od sebe. Musim se zároveň i trochu krotit, protože ta touha chodit je obrovská. GR11 nebude jako v atletice čtyřstovka, která se běží od začátku až do konce naplno. Bude potřeba nepřepálit začátek, rozložit síly, poslouchat svoje tělo, motivovat ho, odměňovat ho, a taky ho nechávat pravidelně a pořádně odpočinout. Teorie je tedy jasná, tak uvidíme co praxe.
Zítra ráno vycházím a budu několik nadcházejících týdnů žít trail!
