• Kuboj

IBERSKÝ OKRUH (3. hlášení)

Aktualizováno: 5. 10.

zkusit surfovat podívat se poprvé do Portugalska


Poté, co mě na severozápadě Španělska opustil Jiřík, jsem se věnoval odpočinku, čtení, psaní a plánování přednášek. Napsal jsem pár recenzí na gear a taky jsem moc rád, že v podzimním čísle Světa Outdooru bude krátký článek o našem HRP Ultimate Crown. Tak se těšte. Když už mi přišlo, že jsem na jedno místě moc dlouho, otočil jsem klíčkem a byl jsem v tahu. Tenhle způsob života, kdy máte každý den před sebou nový, stále se měnící horizont, se mi líbí čím dál víc. Když žijete svůj sen už nějakou dobu, je třeba se v tom neustále utvrzovat, aby se z toho nestalo něco běžnýho, zdánlivě okoukanýho. A tak jsme si s Felixem brázdili silnice španělskýho a portugalskýho pobřeží a hltali tu konstantní novotu a sluníčko.


Dojeli jsme se podívat na Fisterru, nejzápadnější místo pevninskýho Španělska, která byla v minulosti známá jako konec světa. K našemu překvapení tam bylo víc obytňáků, autobusů s turisty než samotných poutníků. Z "poutnickýho kamene" se tam stala turistická atrakce a tak jsem opět rychle nasedl na Felixe a rozkmital těch 77 koní.


Namířili jsme si to do Portugalska. Do země, kde jsem zatím ještě nebyl, kde jsem měl v plánu seznamovat se s lidmi, který jsem zatím neviděl. V Portu jsem se potkal s Áďou, kterou jsem před tím znal jen z instagramu, a její kamarádkou Verčou. Holky jsou budoucí učitelky tělocviku a zeměpisu, který jsou v Portu na Erasmu a mě se chystaly zaškolit v surfování. Stál jsem na tom úplně poprvé a tak strašně mě to chytlo! Dlouho mě nějaká aktivita tak nechytla jako teď surf. Prostě cítit tu energii oceánu a doslova se svést na tý vlně euforie je boží. Chci se to jednou pořádně naučit. V Portu jsem se ještě seznámil s dalšíma erasmákama surfařem Ondrou a kánoistkou Káťou. Všichni společně jsme nakoupili randál žrádla a felili ve Felixovi na pobřeží po západu slunce.


Večer jsem ale zase zvedl kotvy a pokračoval na jih. V Coimbře jsem navštívil Adama z Pod 7 kilo, kterej je tu taky na Erasmu, a společně jsem si dali Bacalhau a domácí červený vínečko. Prostě styl. Na absolutní střízlivost k řízení jsem však nečekal, protože v Portugalsku je tolerance 0,5 promile, a mířil jsem víc na jih k Lisabonu. Tam bydlí Terka, moje spolužačka z gymplu, kterou jsem tak 9 let neviděl, ale říkala, že se mám stavit. Zrovna u ní byla na návštěvě i Matylda, kterou jsem do tý doby znal jen od vidění z gymplu. Slovo dalo slovo a ráno jsme s Matyldou a Felixem vyrazili na nejzápadnější místo evropský pevniny - mys Cabo da Roca. Tam jsme objevili úžasnou pláž, skákali do vln a povídali si o životě.


Z Lisabonu jsem to pak vzal přímo na jih Portugalska a skrze rozsáhlé háje dubů korkových jsme se s Felixem dostali až do Algarve, do města Lagos. Tam si Felix chvilku odpočine a já si mezi tím švihnu 230 km dlouhý Fishermen’s trail. Pamatujuju si, jak jsem si za covidu stěžoval, že v životě nemám žádný vzrůšo, všecko je moc naplánovaný a nepoznávám nový lidi. Teď se každý den probouzím na novym místě, zkouším nový věci a poznávám nový skvělý lidi. Díky živote!


„Podle mě základ lidskýho ducha vychází jen z novejch zážitků.“ Alexander Supertramp


Randálům zdar! Kuboj

#iberianroadtrip #kubojovycesty













29 zobrazení0 komentářů

Nejnovější příspěvky

Zobrazit vše