Dnešní ráno bylo superspeciální a to nejen tím špičkovym východem Slunce. Dneska to byla rekordní 28. noc v řadě bez postele. Tu dnešní už totiž po čtyřech týdnech strávím na posteli v hostelu v Sofii. No snad to budu ještě umět to spaní na posteli. Celkově to byl měsíc čistočistýho života venku. Prostě žádnej hotel, hostel, penzoš, guesthouse, refugio, útulna, chatka, nic prostě. Z těch 28 nocí bylo 27 na karimatce (21 pod tarpem, 6 pod širákem) a jedna noc na sedačce autobusu. Tak jsem zvědavej, kdy se mi povede něco takový překonat.
Těch 5 dní válení se na pobřeží a spaní pod širákem uteklo šíleně rychle. Každý ráno jsem začínal v pekárně L’Atelier des An v Beaulieu-sur-Mer čerstvýma croissantama a dvěma kávičkama. Následoval přesun do supermarketu Super U pro sixpack nějakejch škopků, abych trochu dohnal ten pivní deficit z trailu, a pak na pláž. Jeden den jsme si s Káťou udělali 80 km dlouhej výlet na kolech za rodinnými známými a do Monaka. Na ten obrovskej hrnec les moules à la provençale (mušle po provensálsku) v Antibes s chutí vzpomínám ještě teď. Jinak ten čas na azurovym pobřeží byl hlavně o jídle, pití, válení a večerním odbelhání se do výklenku u pláže.
Teď je přede mnou nová příležitost poprvé skočit z jednoho trailu rovnou do dalšího. Právě sedim na letišti v Nice a chystám se na let do Sofie , kde na mě už bude čekat kamarád Jirka. Spolu pak máme v plánu zase po dvou letech společnej randál. Naplánoval jsem pomocí map.cz trail VRP (pohoří Vitoša, Rila, Pirin) vedoucí převážně po evropské dálkové trase E4. Začátek na okraji Sofie a konec v Melniku. Odhadovaná délka cca 205 km, převýšení 10 000 m a 10 000 m. Dá se tedy mluvit o solidním randálku. Zítra začínáme šlapat a z denních reportů udělám spíš pár průběžných hlášení.
Jo, ještě nemám dost a už se zase po roce těším na Balkán. Tentokrát do těch nejvyšších partií, který Balkán nabízí.
Randálům zdar! #balkanboy Kuboj
Opmerkingen