• Kuboj

POSTÁTNICOVÝ PŘECHOD ŽELEZNÝCH HOR

‚‚Cejtíš to? To je svoboda!‘‘ opakoval jsem celý víkend dokola se značnou procítěností v hlase. Ještě jsem totiž nezažil pocit, že bych byl na trailu a neměl výčitky svědomí z toho, že se dostatečně nevěnuju škole (diplomce, učení na zkoušky, na státnice, atd.). Až do teď. V čtvrtek jsem úspěšně zakončil svou studijní etapu života a hned v pátek jsme vyrazili na oslavnej trail do Železných hor. Partu tentokrát tvořili čtyři ks hikerů a dva ks psoj. První byla Miške, se kterou jsme se už nějaký ten pátek domlouvali na společný hike, a její fenky Jimmy a Indie. Druhým účastníkem byla Justy, což je nadějná budoucnost českýho ultralight backpackingu. No a třetí člověk osvědčená stálice, největší český hiker (alespoň co do velikosti lýtek), randálista Mount Miguel, mnou přezdívaný jako Mouse Miguel, neboli Myšák.


S Myšákem jsme v pátek v podvečer vystoupili z vlaku v Ronově nad Doubravou zrovna když přestalo pršet. Vzduch byl krásně čistej, slunce padalo k obzoru a my začali stoupat na hřeben s vrcholem Krkanka (567 m n. m.). Byl to klasickej podvečerní hike s úžasnym západem slunce. Tyhle momenty na trailu jsou vždycky oslavou života. Zapíchli jsme to na Líchnici u zříceniny pod přístřeškem, kde jsme se soustředili především na konzumaci škopáků. Najednou se zjevila Miške, která původně oznámila svůj příjezd až na ráno, ale nakonec nás přijela překvapit. Ráno dorazila i Justy a pak jsme všichni společně šlapali přes Kaňkovy hory až k vodní nádrži Seč. V jedný místní restauraci jsme si dali oběd a na mě přišla obvyklá polední krize. Poslední týdny jsem svoje tělo tělo zásobil obrovskými dávkami kofeinu, abych se vydržel neustále učit. To jsem teď ale neměl a začalo se to podepisovat. Naštěstí to nebylo nic tak hroznýho co by nevyřešilo dvojitý presso s dvojitým turkem. Po plážích kolem Seče jsme pak pokračovali dál. Já jsem občas radostí a nastřeleností běžel. Možná toho kofeinu bylo nějak moc, ale co no, neuděláš nic. Cesta příjemně ubíhala až jsme došli do Modletína, kde na nás čekala opět Miške, která si odskočila zapřednášet a pak se vrátila. U kostela v Modletíně mi zase došla šťáva, a tak jsem ve svý nový super cool péřový čepici od Cumulu vytuhnul přímo pod křížem na zemi. K večeru jsme se ještě přemístili na vrchol Spávala (663 m n. m.), kde jsme přímo z našich tarpů pozorovali další krásnej západ slunce.


Neděle byla ze začátku ospalejší, nicméně jakmile jsme došli do Libice nad Doubravou, kde byl otevřenej krámek, doplnili jsem zásoby. Život je hořký. Bohudík! Zlatým hřebem celýho trailu byla stezka vedoucí zaříznutým údolím řeky Doubravy. Jelikož jsem byl stále najetej z učení na státnice a jelikož miluju vodní toky, povídal jsem ostatním členům party o formování říčních údolí a o tvarech v korytě. Sevřený údolí krásně zesilovalo ten úžasnej zvuk šumění vody. Studiu vývoje vodních toků jsem se odborně věnoval posledních pár let, takže jsem byl opravdu štěstím bez sebe, když jsem slyšel jak vodní tok Doubravy hezky olizuje svoje koryto. Prostě úžasnej říční ekofenomén plnej peřejnatých úseků, vodopádů a krásně vyvinutý říční nivy. Jeďte se tam podívat, fakt to stojí za to! Trek jsme společně zakončili po 53 km ve Ždírci nad Doubravou.


V Železných horách jsem do teď nikdy nechodil a tenhle přechod mě nadchnul. Je tam málo lidí a údolí Doubravy je prostě fantazie. Díky za skvělej víkendovej trail, bando. Lepší oslavu jsem si ani nemohl přát. Díky Vodoteč. Díky Pivoteč!


Randálům zdar! Kuboj


Trasa zde: Pátek večer https://connect.garmin.com/modern/activity/8927458893

Sobota https://connect.garmin.com/modern/activity/8927469268

Neděle https://connect.garmin.com/modern/activity/8927476833





















110 zobrazení0 komentářů

Nejnovější příspěvky

Zobrazit vše