SEVERNÍM KOKOŘÍNSKEM NA VRCHOLY VLHOŠŤ A RONOV

Kuboj
13. 2. 2022
Minut čtení: 1

Na parkoviště U Ostého mě probudí zima. Mýmu topení v obytňáku došel plyn přesně ve chvíli, kdy vychází Slunce. K snídani sázený vejce, pak se rychle oblíknout a prásknout do koní. Jdu se Sluníčkem, všude je ticho a nohy žijou tím, pro co byly stvořeny.

Po nějaký době se přede mnou vynoří Vlhošť (614 m n. m.) osázený pískovcovými skalami. Je to famózní vulkanický vrchol, jehož materiál se v minulosti prodral skrz okolní pískovec. Nahoře zdánlivě nic, až na ten hodnotnej a často přehlíženej klid. Nasazuju nesmáče a pálim to dolů. Bežim, chodim, žiju život.

Odpoledne docházím na další solitérní vrchol, kopec Ronov (552 m n. m.). Ani si nepamatuju, kdy jsem naposledy měl v Česku tak krásnou viditelnost. Celá Ralská pahorkatina jako na dlani, vyčuhuje Ralsko v pozadí kouká Ještěd a za Ještědem 105 km vzdálené Krkonoše. Na druhý straně Sedlo, Lovoš, Hazmburk a Říp. Čistá a opravdická radost!

Do hospody v Blíževedlech přicházím plnej energie. Posílám tam škopek, pak ještě jeden a razim pryč. Poslouchat kecy místních nasáklejch štamgastů, kteří neustále tlachají o blbostech a při koukání na hokej evidentně sežrali všechnu moudrost světa, nejde moc dlouho.

Pokračuju směrem na Úštěk a užívám si zapadajícího Sluníčka. Než kotouč zmizí pod obzorem, jsem zpátky u Felixe (obytňáku) a vzpomínám na tu dnešní 30,5 km dlouho trasu.

Nechci se opakovat, ale ta chůze je tak krásnej pocit!