14. srpna 2016
V noci jsme každý drželi hlídku, první jsem byl já a hlídal jsem od 22-00, pak Kuba od 00-02, Jiřík 02-04 a nakonec Jenda 04-06, během hlídky jsem psal, poslouchal hudbu a přemýšlel, byly krásně vidět hvězdy, já seděl na kameni u Bajkalu a přemýšlel jsem o budoucnosti, ráno nás Jenda po šestý probudil, udělali jsme si čaj, vysypali jsme pavouky z báglů, z oblečení a z bot a vyrazili jsme k benzínce, dal jsem si snídani v podobě milkyway a kafe a stopovali jsme směr Ust-Barguzin,
každej vždycky jel jen na benzinku, nebo nejel tam, kam jsme chteli, nakonec po dvou hodinách přijely dvě plný maršrutky, ale vzaly nás, bágly jsme dali na střechu, Jiřík sednul do jedný, Jenda dopředu do druhý a já s Kubou jsme dostali pidi rybářskou židličku, položili jsme si ji do uličky a zádama jsme se opírali o sebe, vedle mě asi 30 cm seděla holka s roztomilým štěňátkem, škoda, že neumím Rusky, umět jazyk je prostě strašně důležitý, na druhý straně 30 cm ode mě seděli dvě postarší Rusky a ptaly se mě, kam jedem a odkud jsme a tak a jestli jsme cestovatelé, asi po hodině a půl nás bus vykopnul v Ust-Barguzinu, zamávali jsme holkám a zjitili jsme, že máme celkem mokrý bágly, protože byly na střeše maršrutky a trošku promokli, ale to nevadí, nahazuje a pokračujeme dál, jdeme podél hlavní, po mostě jdeme přes řeku Barguzin, ano opět je to větší řeka než Vltava, po třech kilometrech jsme přišli ke vstupní bráně do Zabajkalského národního parku,
vytáhneme dopis od Jánskýho, pasy a isicy a jdem ke kase, nakonec dostáváme o 50% levnější vstup a čaj s mlékem od paní od správce parku, jsou rádi, že jsme Češi, Čechy tu mají obecně moc rádi a spíš pamatují na Československo, vedle vstupu je maličkej přístřešek, ve kterém jsou tři bábušky, strašně milý a hodný, kupujeme od nich pirošky s kapustoj a s kartóškoj, a uzený ryby, byly naprosto výborný a ty bábušky se mile vyptávaly, dali nám zeleninu a bonbóny a my dostali opět milý zážitek, Rusové jsou opravdu milí lidé, rozloučíme se s nimi, projdeme bránou a jdeme asi 8 kilometrů a stopujeme, projelo asi 10 aut a nikdo nás nevzal, ve čtyřech se holt blbě stopuje, ale nakonec přijela nadzvedaná Toyota Hiace a v ní týpek tak ve stejném věku jak my, ptáme se ho kam jede a on, že prý 2 km tímhle směrem, tak jsme nasedli a jeli, každej stoplej kilák, dobrej kilák,
jedeme si po tý buchtě (pláži) a zjišťujem, že ruský dva kiláky jsou docela dlouhý dva kiláky protože nám týpek ušetřil 18 km a odvezl nás až na konec pláže, nechali jsme se vysadit trošku dřív, abychom ještě mohli fotit hory na Nosu a vykoupat se, najednou jsme měli strašně moc času a tak jsme jentak zevlili, chtěli jsme se jít vykoupat ale celej záliv byl zanešenej popelem, jak hodně pršelo, tak to přineslo spoustu materiálu a někde tam i hořelo, což jsme zjistili od jedné místní Rusky na pláži, pak docházíme na pláž pod výchozím bodem na Nos, cestou potkáme jednoho polskýho kluka, jeho jméno bylo Adrián, kterej jel z Polska na Bajkal stopem 12 dní a cestuje úplně sám, což jsme nejdřív podezřívali, ale nakonec se zdá docela v pohodě, dokonce jsme zjistili, že než vyrazil do Ruska, tak neuměl skoro ani slovo rusky a během těch 14 dní stopování a kontaktu s místními se naučil, a to docela dost dobře, neskutečný, přidal se k nám na výstup na vrchol, je to první noc, kdy si děláme oheň, večeříme, rozřadíme hlídky a jdem to v 10
zalomit.
15. srpna 2016
V noci jsme zase drželi hlídky, od pulnoci do dvou měl hlídku Jiří a lámal dřevo a šustil ešusem až pár lidí vzbudil a všichni si mysleli, že je tam medvěd. Já měl hlídku od 4 do 6 a byl klid a pozoroval jsem jak se rozednívá, kolem šestý začlo pršet a tak jsme se rozhodli jít ještě spát, vstávali jsme ve ctvrt na 9, zabalili jsme a ve čtvrt na 11 jsme započali nás výstup na na vrchol Svatýho nosu, s nejvyšším vrcholem Markova 1877 m n. m., vycházíme od hladina jezera která je ve výšce asi 487 m n. m. a tudíš nás čeká solidní štreka se zátěží, cestou si povídáme s Adrianem, je dost ukecanej, jak byl sám a tak se furt na něco vyptává, ale je moc fajn, cesta jde nejdřív 3 km více méně po rovině,
pak začneme travertovat až dojdeme k jednomu hřebeni, odkud nás čekala cesta až nahoru, zdá se to neuvěřitelné, ale je to tak, dáváme průběžně pauzy podle toho, jak můžeme, na chvilku taky stavíme na konzervy s rybyčkama a přibližně po 4 hodinách se dostáváme na konec horní hranice lesa, kde je hezkej vecholek s Ruskou a Burjatskou vlajkou, odtamtud už je cesta o něco těžší, velký kameny, ohořelý keře, skoro celá část téhle stráně je ohořelá, pak se nám roztrhá oblačnost a je neskutečně krásně vidět,
moc si to užíváme a žene nás to kupředu, já s Jiříkem jsme se odtrhli od ostatních a dorážíme ma vrchol jako první kolem 18 hod, půl hodinky po nás přicházejí ostatní, máme úžasnej výhled, kocháme se, je vidět celý Chivirkujský a Barguziný záliv, včetně Barguzinské pláže,
fotíme společnou fotku, pak jdeme najít místo na stan, a rozhodli jsme se že vyšlápnem ještě kousek (asi 30 metrů) na vedlejší vrcholek, abychom viděli i na druhou stranu Bajkalu, našli jsme si krásné místo, kolem nás se plazí oblaka a my sledujeme fantastickou scenérii v podobě západu Slunce nad Bajkalem, jeden z nejhezčích západů Slunce, kterej jsem kdy viděl, následně se vracíme ke stanům a vaříme večeři, po náročném výšlapu, který trval 7h 45min jsme byli opravdu vyřízení a taky kvůli tomu, že venku je -1°C, tak jdeme už v 10 večer spát.
16. srpna 2016
Vstali jsme ve čtvrt na 8 na náhorní plošině na vrcholku Svatého nosu, venku bylo nádherně, udělali jsme si čajdu a v 9:15 jsme vyrazili na sestup zpátky dolů, cesta utíkala rychle a to mnohonásobně, za hodinu a půl jsme byli u vlajek, já jsem se pak odtrhnul, protože mi vyhovuje vyšší tempo a přeci jen s hůlkama je to o dost rychlejší, cestou jsem potkával spoustu lidí, vždycky se mě ptali, jaký to nahoře je, odkud jsem se ptal každej a celkem jsem byl dole za 3 hodiny 10min, dopřál jsem si konečně opět koupání v Bajkale a čekal jsem na ostatní, dali jsme jídlo, orazili jsme si, rozloučili jsme se s Adriánem a vyrazili směr Kurbulik, bylo to 21 km, a bylo půl pátý, takže jsme zase stopovali, podařilo se nám stopnout hned druhý auto, a to sportovního otce se synem, které jsme potkali cestou z vrcholu Svatýho Nosu, byl to Ssangyong Kyron, poprvé jsem jel nějakym Ssangyongem, ale jel pěkně, nebál se vlka a ušetřil nám asi 10 km, ve vesnici Marachovo jsem našli na krásnou značenou uzoučkou cestu, hned na začátku jsme potkali ruskou rodinku, opět neskutečně milí, vyptávali se, byli nadšený z naší cesty na Bajkal a do Ruska a opět bourají evropské předsudky vůči Rusům, proplouváme lesíkem po té krásné cestě, následně jdeme po pláži vesničkou Katúň, nechci se furt opakovat, ale byla zase tak krásná,
všecko na Bajkale si úspěšně nalézá místo v mém srdci,
pak už jen kousek cesty lesíkem a kempujeme pod širákem na pláži, 2 km před Kurbulikem.
17. srpna 2016
Vstali jsme v 6:30 s hned v 8 vyrážíme směr Kurbulik, kde jsme měli hned 2 věci na práci, za prvé: sehnat si převoz ma druhou stranu zálivu, na náš poslední trek a za druhé: byl tam údajně maličkej obchůdek a naše zesláblá chůzí sužovaná těla potřebovala doplnit energii, po 45 minutách jsme tam došli, ptáme se jednoho starce na převoz, dal nám kontakt a pak si s námi povídá, říká: Se vám ten Evropskej svaz nějak rozpadá, tam máte imigranty co? A proto teď utíkáte do Ruska co? převoz se nám podařilo sehnat hned u druhého člověka na zítřek v poledne a tak jsem pokračovali pár metrů do obchůdku, kde bylo překvapivě nejlevnější pivo Carlsberg, tak jsme si ho vzali a doplnili nákup ještě o čokoládou atd.., kolem desáté jsme byli opět na cestě a to do 12 km vzdálených horkých pramenů, které vyvěrají v zátoce zmyjí, kde jsme de chystali vychillit, nakonec jsme se po pár kilometrech shodli, že zajdeme jen na pláž do půlky cesty a Kuba avizoval, že by si radši chtěl odpočinout a číst, když jsme dorazili těch zbývajících pár kilometrů k pláži, tak jsme nevěřili vlastním očím,
byla tam nádherná 2 km dlouhá opuštěná pláž, okolo panoramata a křišťalově čistá voda, vybrali jsme si flek, udělali oběd a nakonec jsme vyrazili jen s Jendou a Jiřím k 6 km vzdáleným pramenům bez zátěže, cesta nám docela utekla, valili jsme to úzké pěšině, kde skoro nikdo nechodí, když jsme dorazili k pramenům, kam vede jen tahle úzká, místama zarostlá cestička, tak nám typická ruská bábuška udělala edukativní přednášku o tom jak se máme v těch kádích ideálně chovat a pak skákat do Bajkalu, prostě jako v sauně, pak jsme si od ní s Jendou koupili pivko a šli jsme se vyvalit do padesáti stupňový vody, celkem jsme tam strávili 2 hodiny a přitom jsme se tak krásně uvolnili po těch dnech neustálého chození, že jsme nebyli schopní chodit a ani se nám nechtělo, cesta zpět byla opravdu rychlá a před sedmou jsme byli na naší kempovací pláži, uvařili jsme si a po osmý jsme zahučeli do spacáků.
