top of page
  • Obrázek autoraKuboj

VIA ALPINA YRC den 30. až 33.

Petrovo Brdo → Terst

23,9 km, ↑ 1687 m, ↓ 1543 m 36,9 km, ↑ 1633 m, ↓ 1520 m 38,2 km, ↑ 1296 m, ↓ 1775 m 36,3 km, ↑ 697 m, ↓ 1276 m Celkem: 927,4 km


ZÁPADNÍM SLOVINSKEM AŽ DO CÍLE V TERSTU


Oku lahodící krajina plná horských štítů se sestupem do Patrova Brda stala minulostí. Z vrcholu Porezen (1632 m n. m.) jsem ještě naposledy zahlídl vrchol Triglavu v celé své kráse a na dobro jsem jemu a celým Julským Alpám zamával. Když ale něco krásného odejde, něco nového, mnohdy ještě hezčího, příchází. Tentokrát tím staronovým krásným elementem byly lesy. Opravdu nádherný bučiny, skrze které se po ránu prodíraly paprsky slunce. Bylo to tak magický, že jsem se na pár minutek zastavil a jen pozoroval to divadlo, kde hlavní role hráli světlo a stín. Nicméně lesy uměly i pozlobit v podobě totálně zarostlých stezek a mohutných stromů přes cestu. Jo, nejednou jsem si vzpomněl na chorvatský úsek Via Dinarici. Na Dinaricu jsem také vzpomínal s nostalgií a se slzami v očích před Predjamským gradem. Právě tam jsme 15. července 2020 s mojí tehdejší parťačkou Káťou vyráželi na přechod Via Dinarici, mého dosud nejdelšího (1620 km) trailu. Tentokrát jsem po 850 km přišel sám a z druhé strany.


Bivakoval jsem s krásným výhledem na mlhavé údolí řeky Idrijica, na zahradě opuštěné chaty, před vchodem do kostela a na závěr na děckáči. Na závěrečný úsek jsem i trochu zvedl denní kilometráž. Terén byl jednodušší (dost šotoliny) a jelikož jsem se cítil fakt dobře, tak jsem svoji vertikální formu převedl do té horizontální. Pocit z chůze jsem si snažil neustále uvědomovat a zpřítomňovat se. O síle přítomnosti mě přesvědčovaly i silný konvektivní bouřky, který byly nejsilnější zejména předposlední večer na trailu.


Když jsem klesal do Terstu a ve sluchátkách mi hrálo Nech Sa Darí od Suverena, mrazilo mi v zádech a do města jsem doběhl. Cítil jsem se tak šťastnej! Dělám to, co mě baví. Dělám to, co ze 100 % naplňuje moje tělo i mysl. Dělám thru-hiking, tu nejkrásnější činnost na světě a mám před sebou ještě spoustu dalších legendárních traiů. Těším se! O pár kilometrů dál jsem už procházel městem, koupil jsem si láhev luxusního Gin Mare a šel na pláž. Tentokrát to ale nebyla žádná euforie, ale ani žádný smutek. Byl jsem úplně otupělej a nevěděl jsem co mám dělat. Myslel jsem jen na ten další trail, kterej mě společně s mým parťákem Mokráčem příští rok čeká. Mimochodem v ten moment mi sám Mokráč zavolal, aby mi pogratuloval. Díky, brácho, seš člověk, se kterým bych šel až a konec světa! Po chvíli ale pláž zavírali a já jsemse nuceně odklidil k přístavu a vyfelil se si přímo na zemi u promenády. Čekal jsem totiž na svoje kamarády Kubu a Terku, kteří za mnou celý den stopovali až z 500 km vzdáleného Splitu. Když přijeli, začala na těch rozpálených kamenech promenády velkolepá soukromá párty plná gina a limoncela. Párty skončila ztracenou a následně nalezenou Terkou ve městě a krátkým spánkem na blízkém děckáči. Děkuju!


Zásadní poznatek: Někdo si radši koupí drahý ubytko a musí pít vodu, někdo drahej gin a spí na ulici. Já jsem ten druhej případ.


PS: Toto není poslední report z VAYRC, chystám ještě závěrečné shrnutí, tak se těště.


Děkuji za vaši podporu a randálům zdar! Kuboj




















99 zobrazení0 komentářů

Nejnovější příspěvky

Zobrazit vše

Comentarios


bottom of page