4. srpna 2016 - nádraží Moskva
Před půlnocí nastupujeme do vlaku. První dojmy z vlaku, málo místa, otevřený kupéčko, smrad, ale je nám hezky, prasknul mi džus a mám mokrej bágl, nesmí se tu pít tvrdej, ale... Naproti našemu kupéčku sedí nádherná Ruska, bouráme mezinárodní stereotypy, na tomhle místě, v tomhle kupéčku velkym 2x2 metry strávíme příští 4 dny, prostě randál!
5. srpna 2016 - první den ve vlaku
První den ve vlaku, první ráno ve vlaku, zjistili jsme že nejedeme na východ na Nižnij Novgorod, ale přes Jaroslavl na severovýchod, k snídani máme vodku se salámem a s chlebem, vlak jede strašně pomalu, spočítali jsme průměrnou rychlost na 65 km/h, hledáme si polohu, abychom aspoň věděli kde jsme, vlak občas staví a zpomaluje a zrychluje, aby jel uplně přesně podle jízdního řádu, v půl 2 odpoledne stavíme ve městečku Shar'ya a jdeme se poprvé projít ven, u vlaku stojej starý bábušky, který prodávaj čerstvě upečený kuře a ručně nasbíraný borůvky, kupujeme boruvky za 150 rublů, v kiosku na nádraží kupujeme Žateckýho Guse v petce (mě teda dost chutnal), viděli jsme v protisměru nejdelší vlak vůbec, převážel uhlí a měl dohromady asi 80 vagónů a byl dlouhej snad až do Moskvy, ve vlaku máme teploměr a ten ukazuje 29 stupňů celsia, k obědu první čínská polívka, aspoň že tu vroucí vodu si tu můžeme natočit, hráli jsme Kde leží kotěhulky, občas jsme pospávali a popíjeli vodku, asi kolem šestý jsme stavěli v docela velkým městě Kirov, kde jsme si koupili zmrzlinu a jeli jsme dál, snažíme se, když je možnost chodit na expediční cesty mimo kupé a ven, protože být na jednom místě je vážně nuda, pak jsme hráli poker a sázeli jsme loky vodky místo žetonů, jelikož je vodka dost mezinárodní slovo a ve vlaku se nesmí chlastat, tak jsme ji pro naše konverzace vymysleli přesdívku čoud, s Jendou a s Kubou jsme podnikli první expediční cestu po vlaku, jelikož jsme v posledním vágónu, tak jsme to prošli celý až dopředu, trvalo to asi 15 minut a prošli jsme třetí třídu, jídelní vůz a druhou třídu, celkem asi 15 vagónů, po cestě zpátky jsme si s Jendou v jídelním voze koupili severomaďarskýho Zlatýho Bažanta za 160 rublů, totálně randální cena, po návratu do kupéčka jsme zjistili , že se Jiřík skamarádil s přítelem tý hezký rusky, jmenuje se Dimitrij, říká se mu Dima, je z Omsku a cestuje z Kaliningradu,je mu 30 a je neskutečně v pohodě, mluví i trochu anglicky, večer jsme ještě stavěli kdesi a šli jsme na chvilku ven, hráli jsme hru: Nikdy jsem neudělal.., začínali jsme být už trošku piclý, teda hlavně Jiřík, kterej by nejradši lil nonstop, zařvali nám 3 flašky vodky a šli jsme si lehnout
6. srpna 2016 - druhý den ve vlaku
V noci jsme přejeli jeden z významných evropských veletoků řeku Kamu a projeli skrz velké město Perm, nad ránem jsme se přehoupli přes Ural, jedno z nejstarších pohoří na světě, a právě podle toho to tak vypadalo, jen lehce zvlněnej reliéf, ale krásný louky a lesy, asi v půl 10 jsme na 40 minut stavěli v Kaťušeburku, další významné a velké město a hlavně první město v Asii na naší trase, jak si takhle proplouváme tou Západosibiřskou nížinou a kolem kolejí jsou vidět neskutečně rozlehlé pláně, občas močály, břízi a já si tak říkám, jaký mám štěstí že jsem tady, právě v tomhle vlaku s těmito lidmy a kolem mě jen nekonečně zelené moře samoty, Rusko je fakt pořádná země, začal jsem číst super motivační knihu Cestování - nejlepší životní investice od Lukáše Kerharta a moc mě ta kniha baví, začali jsem smažit Kanastu a já vzpomínall na to jak jsem se ji učil hrát s babičkou a s dědou, tuhle vzpomínku v sobě budu nosit určitě navždy, dáváme k obědu další čínskou polívku, pak stavíme ve městě Tyumen a jdem se projít, protáhnout se a udělám i pár kliků, začínám zjišťovat, že mi opravdu chybí pohyb, následně dohráváme Kanastu, náš dvojčlenný nabombený tým s Jendou vítězí, Slunce zapadá za horizont a jsou vidět nádherné červánky, děláme si poprvé čaj, jenže s čajem ve vlaku je to stejný jako s močením ve vlaku, tudíž spoustu kapek padá vedle, držíme ešusy v ruce a průběžně sušíme stůl, k večeři jako obvykle vodka s chlebem a salámem, po naplnění žaludků hrajem zase kanastu, někdy kolem třetí ráno přeskakujeme sibiřský veletok Irtyš v Omsku a loučíme se Dimim a jeho nádhernou přítelkyní, dáváme si 30 kliků na nádru, napumpilo nás to, přistoupilo do vlaků hodně nových lidí, místo Dimiho a jeho krasavice máme naproti sobě nějaký smradlavý Rusy, kteří si pro mě naprosto nepochopitelně o nás myslí, že jsme Ukrajinci, následně dohráváme vodku a máme filozoficko-geografické debaty o životě, pozorujeme naprosto fenomenálníní východ Slunce, čas se pro nás stal naprosto pomíjivou veličinou neznajíc význam, picli jsme se, zazpívali nám 4 flašky vodky.
7. srpna 2016 - třetí den ve vlaku
Časový pásma hltáme jak čokoládičky z vánočního kalendáře
Dopoledne jsme v Novosibirsku přejížděli opět randální veletok jménem Ob, ale viděl ho jen Jenda, ostatní jsme ještě spali, vzbudili jsme se před jednou odpoledne, asi tak půl hoďky kocovinka, bylo šíleně extrémní vedro, teploměr ve vlaku ukazoval 32°C, den před tím 29°C, k obědu další čínská polívka, hráli jsme skoro celý odpoledne Kanastu, tentokrát hraju s Kubou a vyhráváme, už tak druhý den jsou vidět jen břízi, břízi a břízi, tolik bříz jsem zatím nikdy neviděl a nejspíš ani neuvidím, časový pásma hltáme jak čokoládičky z Vánočního kalendáře, už jsme o pět časových pásem východně od Prahy, zastavili jsme v nějakým neznámým městě a nad námi byl zřejmě asi nejvíc porciózní cumulonimbus, kterej jsem kdy viděl, nejdřív klasický prudký srážky s randáním větrem, ale ty pak vytřídaly kroupy a celý nádro a koleje byly totálně zasypaný bílou dekou, začalo nám pootevřeným oknem pršet do kupéčka, na střechu vlaku to střílelo jako kdyby si ho nějaký příslušník ruského národa s proslulou zbraní AK47 vzal do parády, následně pak zjišťujeme, že nám prosakuje ze stropu voda a kape na stůp, ale to ještě ano zdaleka není všecko, koukáme se na světlo který je přidělaný ve střeše a je tak do půlky plný vody, pokračujem v hraní Kanasty, pro změnu hraju s Jiříkem, pak jsem se opět začetl do knihy a přemýšlím o životě, udělal jsem si vlastní bucket list, asi o půl 2 ráno stavíme v Krasnojarsku a dáváme si s Jendou instantní burger za 60 rublů, za nádražím přejíždíme po mostě jak už je dobrým zvykem neskutečnej veletok, tentokrát je to byla Jenisej, uprostřed noci si povídáme o životě a Kuba zjistil, že mu někdo ukradl mobil, během toho, co jsme byli venku při zastávce v Krasnojarsku, achjo... v noci nemůžu usnout a nostalgicky vzpomínám nad svýma poznámkama v mobilu
8. srpna 2016 - čtvrtý den ve vlaku
Vstáváme pozdě, já vstávám poslední a to až ve 14:45 Krasnojarskýho času, během odpoledne jsme jen zevlili a pozorovali úžasnou krajinu okolo, nás nekonečné a neustávající březové lesy občas proložené loukami, mezi loukami je občas chaloupka nebo malá vesnice a v ní babička která mává na vlak, stavíme a pozorujeme jak připojujou novou lokomotivu, pak koukáme z okna a pozorujeme nádherné vznikající cumulonimby v podobě obřích bilích kovadlin, třetí byl najhezčí a máme ho vyfocenej, pak jsem si dočetl knihu a musím říct, že je moc inspirativní, pravdivá a potvrdila spoustu mých dosavadních myšlenek, zabalili jsme si, složili ležení a čekáme na výstup z vlaku, po té nekonečné cestě, která trvala
87 hodin, 4 noci spánku, 8 vodek, 50 her v kanastě, asi 350 protijedoucích vlaků, přežili jsme 5 dní bez umytí ve třiceti stupních, viděli jsme asi 50 řek, která každá z nich byla sirší než Vltava s celkem jsme ujeli 5294 kilometrů pojezdem, neboli vlakem jsem konečně v Irkutsku.
