✓ EL ANILLO DE PICOS
Druhá zastávka na mé cestě po Pyrenejskym poloostrově byla v Arenas de Cabrales, tedy ve městě, nad kterým ční ty nejkrásnější vrcholy Kantaberskýho pohoří. S Jíříkem jsme se od výchozího bodu Poncebos vydali na trail s názvem El Anillo de Picos. El Anillo je cca 110 km dlouhý okružní trail kolem tří masivů v národní parku Picos de Europa a charakterizuje jej místy brutální terén a pořádná porce převýšení (necelých 9000 m stoupání). S Jiříkem každý rok společně vyrážíme na nějaký trail. Začali jsme s obrovskýma krosnama kolem jezera Bajkal, střihli jsme si skotský West Higland Way a loni bulharskou E4 přes Vitošu, Rilu a Pirin. Každý rok místo a trasu plánuju já a posouvám Jiříkovi měřítka a kvalitu výbavy dál a dál. Kupříkladu loni poprvé vyrazil na zádech s Gossáčem, letos dokonce pořídil i Altřice a rozplýval se (on by to řekl jinak ) nad tím, jaký pohodlí při chůzi zažívá. No a tak jsme po několika dnech sezení v autě začali okamžitě namáhat naše zakrňující svaly.
Do Picos de Europa jsem se chtěl podívat už nějakou dobu a to především proto, že je to nádherný vápencový pohoří s hlubokými údolími a vysokohorským krasem. To je něco na čem jako fyzickej geograf dlouhodobě ujíždím. O Picos de Europa jsem slyšel samou chválu, ale neznal jsem nikoho, kdo by to přešel v rámci nějakého delší trailu. Když jsem loni objevil El Anillo de Picos, bylo jasno. Tohle prostě musím jednou pohrotit a v rámci Iberskýho okruhu to bylo hezky po cestě. Celý trail je ve znamení neustálého stoupání a klesání, což jsme pocítili hned prvního dne, kdy jsme na 10 km celkem nastoupali 1992 metrů. Když vyhoříte jednorázově takovouhle raketu, tak si můžete být jistí, že budete někde tam nahoře vrženi do ráje. Už od prvního dne nás obklopovaly strmý štíty hor, hezky vyvinutý krasový tvary a stáda kamzíků.
Občas jsme byli překvapeni z toho, jaký lezecký vložky nám místní terén nachystal, ale všecko jsme zvládli v pohodě bez speciálního vybavení. I když jsme po většinu času přeskakovali kameny, stezka nás pravidelně zavedla i do civilizace nebo k refugiím, kde jsme se pořádně nadlábli a napili. Bez toho by to prostě nebylo ono. Každý den jsme využili úplně do mrtě. Vyráželi jsme, jakmile se rozednilo a končili, když padala tma. Velká výhoda NP Picos de Europa je to, že je tam tolerováno bivakovat nad 1600 m n. m. To nám umožnilo přespávat a každý den se probouzet na nějakým úchvatným místě. Značení bylo většinou intuitivní, i když… taky jsme se ztratili. Protože procházet náhorní plošinou s extrémně hlubokými škrapy a závrty, kde se vám každých 10 metrů mění horizont a fyzicky tam žádná stezka neexistuje, je chaotický samo o sobě. Ale to nevadí, v tý náročnosti jsme se vyžívali a odměnou nám byly úchvatný výhledy do okolí a na oceán.
Celý trail mě neskutečně nadchnul, a tak i když jsem byl namlsanej z letošního HRP, užíval jsem si to naplno. Bylo šest dní svobody s minimem signálu strávených chůzí se skvělym parťákem v náročnym terénu. Přesně tak to mám nejradši. Celkem jsme nachodili 108,7 km s převýšením 8779 m, 8779 m.
Díky Jiříku, díky Picos. Budu vzpomínat.
Randálům zdar! Kuboj Marmoťák
Orintační trasa zde: https://mapy.cz/s/femulunecu
