SLOVINSKO – ferraty, jezera, trekking

Pro ty, kteří mají rádi krátké verze 😄:

Nastoupalo se hodně výškových metrů. Bylo viděno hodně jezer a moc jsme se neflákali.

Pro ty, kteří si rádi počtou 😄:

Po příletu ze Skotska jsem si dal pár hodin nekvalitního spánku a druhý den v poledne jsem už zase razil pryč a to poprvé v životě na ferraty do Slovinska. Na šestidenní cestu jsme se původně měli vydat tří, ale nakonec jsem jel jen s beachvolejbalistkou Míšou. Cílem byla oblast Julských Alp a pro mě zejména vysokohorský reliéf v Triglavském národním parku. Obrovskou výhodou této lokality je dojezdová vzdálenost z Prahy, pouhých cca 7 hodin cesty autem. Tento čas můžete využít například na sušení trekovacího vybavení z předchozího treku za okýnkem a kocháním se okolní krajinou z příjemné rakouské dálnice A10.

Hned druhé ráno po příjezdu jsme od jezera Lago del Predil vyrazili po nejvýše položené silnici ve Slovinsku pod vrchol Mangart (2 679 m n. m.). Samotný vrchol Mangartu, který je třetí nejvyšší slovinskou horou, jsme absolvovali nahoru slovinskou ferratovou cestou a dolů italskou běžnou cestou. Z vrcholu byl famózní výhled na okolí, „krásné“ počasí, roztomilé cumuly a na mě dělaly dojem do očí bijící zvrásněné vrstvy druhohorních vápenců. Druhý den a další ferrata, tentokrát Míša vybrala vrchol Mala Mojstrovka (2 332 m n. m.), kam jsme postupně severní ferratovou stěnou vyrandálovali za 2,5 hodiny od sedla Vršič. Těsně pod vrcholem jsme potkali klasickou českou rodinku s outdoorově zapáleným otcem. Menší dcera ani nedutala, maminka nadávala, že to nezvládne, že se bojí. Otec se hrdinně s vyděšenýma očima staral o všechny a poslední starší cca třináctiletá dcera po každé složitější pasáži vytáhla mobil a chatovala. Evidentně by ráda vyměnila ferratovej set se sedákem a helmou za plavky a lehátko, zkrátka radši allinclusive než allinkrosna (Beranová, Gašparová, Šmídová 2017).

Po tomto dni následoval odpočinek u jezer a střet s konvenční realitou. Po sobě jsme v jeden den absolvovali Blejsko a Bohinjsko jezero a taky „výšlap“ po vybetonované stezce k vodopádu Savica. Všude strašně moc lidí, vylitej beton v lese, kamenný mužíci v korytech toků a placení za parkování kdekoli zastavíte. Zlatá divočina! 😩 Slovinsko je země pro Čechy dost oblíbená. Čechy potkáte každý den a někdy je snazší na treku říkat „ahoj“. Oblast kolem Triglavu je taková letní česká kolonie pro outdoorově laděné turisty i cestovatele.

Posledním zážitkem byl trek naplánovaný údolím triglavských jezer, který se během 9,5 hodin čistého času chůze a návratu za tmy proměnil v Míšin boj udržet se na nohou. Celkem jsme za ten den v náročném terénu vysokohorského krasu ušli 25 km s převýšením 3 680 m. Ale ta krajina, to byla fantazie. Obrovský škrapy, závrty, ledovcový morény a kary. Na hřebeni jsme taky totálně promokli a hrábli si pořádně na dno. Ale nic novýho, kdo chodí randály, ten určitě to zná.

Trasa zde: Slovinsko - údolím triglavských jezer https://mapy.cz/s/3wbhs

KRÁTKÁ GEOGRAFICKÁ VLOŽKA

Za všechno krásný v Triglavským národním parku může vápenec a ledovcová činnost. Na pohled krásná a jasně čitelná krajina v sobě ukrývá spoustu geomorfologických činitelů. Vápenec je hornina poměrně jednoduše rozpustná ve vodě a v kontaktu s oxidem uhličitým a právě vodou vzniká chemická reakce, která ten vápenec rozpouští. Tento proces se nazývá krasovění. Rozpuštěné látky z vápence také barví jezera do světle zelené, světle modré a tyrkysové barvy. Tato jezera jsou zase většinou hrazena morénou, tedy meteriálem, který nejprve oderoduje a poté přinese ledovec. No neni to krásné?

Dost už bylo slov, zkrátka jeďte do Slovinska, pokud se chcete skutečně kochat vysokohorskou krajinou a máte rádi ledovcová jezera a jakýkoli způsob horských aktivit.

Treku zdar! Kuboj

Kuboj