VDT den 32. + 33. (33,3 km + 30,2 km; celkem: 1081,5 km)

Mratinje → Nedajno → Žabljak

DURMITORSKÁ NOSTALGIE

Opustil jsem Bosnu a Hercegovinu, pro mě zatím nejhezčí část trailu. Bylo to krásných 10 dní, cca 340 km chůze a ve finále se mi odtamtud nechtělo. Jenže k tomu, aby člověk živil ten intenzivní hikerskej pocit, musí jít dál. Hned, co jsem přišel do Černý Hory, jsem se cítil jako doma. Jsem tu už po pátý a je to moje nejoblíbenější země na cestování. Cítím se tu prostě úplně jinak, než všude jinde a pokaždý se sem rád vracím.

Po sestupu z Mratinje k přehradě Piva mě čekal brutáně exponovanej výstup po 30 cm široký zarůstající pěšině na Durmitorskou planinu. Věděl jsem, že tohle je nejtěžší část dne, protože pak se budu už jen na pohůdku procházet po planině. Celá ta planina je ve skutečnosti polje na náhorní plošině, který ohraničují nejhlubší kaňony v Evropě (kaňon Tary a Pivy). Z původně plánovaný pohodový procházky se ale během chvilky stalo peklo. Začlo fest pršet a nebylo, kde se schovat. Déšť pro mě většinou na treku neznamená stopku, ale když vám na hlavu padají dvoucentimetrový kroupy, tak už začínáte plánovat jinak. Jo, konečně jsem taky zjistil, k čemu je dobrej ten kšilt na nepromokavejch bundách. Je to dobrej štít proti kroupám, aby vám nepadaly přímo do obličeje. 😅 Po hodině kapituluju, nepromokavý kalhoty promohly (bunda od Tilaku vydržela) a začala mi být zima. Zaklepu u jednoho domu, kde jsou dvě stařenky. Udělaly mi kafe, nalily rakiju a já to peklo nějak přečkal. K večeru přicházím do Nedajna, kde je malá restaurace. Během toho, co se cpu, přichází hiker z druhý strany. Konečně zas někdo na trailu. Švýcar Felix jde trail z druhý strany. Celý večer sedíme a společně s barmankou Jelenou povídáme.

Konečně taky normální sociální kontakt!

V neděli mi zbývalo už jen 30 km do Žabljaku. Po další skvělý omeletě procházím krajinou, kterou už dobře znám. Byli jsme tu s fyzicko-geografickou exkurzí v roce 2018. Takže u Velika Škrčka jezera nostalgicky vzpomínám a zároveň si připomínám, jak jsme tenkrát chodili zatraceně pomalu. Celej Durmitor mi nějak rychle utekl. Odpoledne už jsem v Žabljaku a dávám si pořádnej durmitorskej steak. Je to skvělý tu zase být. Tentokrát jsem však nepřijel autem z Prahy, ale přišel pěšky ze Slovinska. Celý pondělí si tu dám pořádnej oraz, abych měl zase síly na poslední třetinu mojí cesty.