PRVNÍ ZERO DAY ANEB ČECHÁČCI NA DOVOLENÉ U MOŘE
Po středečním příchodu do Krivi put měla Káťa slušně nateklej kotník a dalších 6 km na hlavní do Majoriji už by nedošla. Bylo 19 hod, začínalo pršet a my měli v hlavě už odpočinkovej den v 13 km vzdáleným přímořským městě Senj. Jenže jak se tam dostat? Bus v Krivi Put nejezdí, taxíky tu nejsou, auta nás nechtěla brát na stopa a Káťa se nemohla skoro pohnout. Kolem nás jen neustále jezdila auta čínských dělníků směrem na ubytovnu. Přemýšlel jsem, jak to vyřešit a napadla mě taktika, kterou rád používá mistr řešení problémů Radek Šolc Offroadprůvodce. Když něco potřebuju, musim druhýho člověka postavit před hotovou věc. 😀 Přijdu k čínským dělníkům s příběhem, že potřebuju nutně auto a odvoz do Senje, protože moje kamarádka má problém s nohou a nemůže chodit. Jeden z nich uměl alespoň pár slov anglicky a tak vytočil šéfa a dal mi ho k telefonu. Po mém popisu situace a zmínění toho, že jsem z Česka, se z telefonu ozvalo:
„Okey, my colleagues will do it for you.“
A tak se stalo, že sedíme v dodávce, jedeme zadarmo do Senje a já po cestě bookuju nejlevnější apartmán - jen 33 € pro dva na noc. Krásný místo a z balkonu je dokonce vidět na pevnost Nehaj (viz první foto).
Celý čtvrtek jsme se pak flákali, spali, leželi na pláži, jedli luxusní jídla po restauracích a nechávali těla odpočinout. Už zbývá jen dokoupit jídlo a v pátek ráno zase čerství a natěšení na trail. Snad už potkáme nějaký hikery. Za těch 8 dní a 300 km jsme totiž na trailu nikoho nepotkali.
Držte palce, ať se Kátě zlepší noha a pořádně si to následující pohoří Velebit užijeme. 🙂 Kuboj
