BAVARIAN BORDER HIGH ROUTE (1)
Lindau → Oberstdorf
🗓️1. 10,69 km, ↑ 187 m, ↓ 90 m
🗓️2. 27,73 km, ↑ 1049 m, ↓ 546 m
🗓️3. 31,86 km, ↑ 1967 m, ↓ 1365 m
🗓️4. 32,63 km, ↑ 1452 m, ↓ 2271 m
Celkem nachozeno 102,91 km, nastoupáno 4 655 m
NAGELFLUHKETTE: NÁVRAT DO HOR NA PLNÝ PLYN
Už zase dávám nohu před nohu a prosluněnou krajinou západních Bavorských Alp směřuju k východu. Zápach hnoje střídá vůně čerstvě posekané trávy. Drnčení motoru traktorů přehlušuje neutuchající ptačí zpěv. Po hezky posekaných zelených pláních se prohání stáda cinkajících krav a v zařízlých údolích zurčí křišťálově čisté potůčky.
Prvním přírodním tahákem a zároveň skvělou vstupní branou do bavorských Alp je pohoří Nagelfluhkette. Pohodový travnatý pasáže se mění v úzký hřeben, kde už je potřeba zapojit ruce, dobře koukat pod nohy a občas se přidržet ocelovýho lana. Technicky nejde o nic extrémního, ale rozhodně to není jen obyčejná horská procházka. A tím líp! Právě díky tomu sem moc lidí nezavítá a stezky jsou minimálně chozený.
Už samotný název Nagelfluhkette prozrazuje, s čím tu mám co do činění. Nagelfluh je místní slepenec, tedy hrubozrnná usazená hornina vzniklá z říčních sedimentů. Oblázky, štěrk a písek, které se zde nahromadily před miliony let, byly postupně stlačeny a stmeleny do charakteristické horniny, která dnes tvoří celý hřeben. Z jeho povrchu trčí jednotlivé oblázky jako hlavičky hřebíků, a právě odtud pochází německé Nagel (hřebík) a Fluh (skalní stěna).
Výsledkem jsou drsný, členitý vrcholky, který vypadají, jako by je někdo poskládal z tisíců, nebo spíš milionů kamínků a nechal je tu ztuhnout. Kromě skalních hřebenů tu procházím pestrou mozaikou horských lesů, rozkvetlých luk a starých salaší, kde se dodnes drží tradiční alpské zemědělství.
Už několik dní je šílený horko a předpověď ne a ne se změnit. A tak opět najíždím na režim mých oblíbených siestičů. Rozvalím se, do jedný ruky vychlazenej radler, do druhý spezi a je mi hej. Obzvlášť spezi, což je směs fanty a coly pocházející původně odsud z Bavorska, jsem si extra oblíbil.
Košile je sice pořád durch propocená, zároveň mám ale alespoň pocit, že zase lítám. Že ještě nepatřím do starýho železa a že slovo randál ještě neumřelo. Z mojí tělesný schránky, která ještě před pár týdny připomínala ojetou dodávku na pokraji technický smrti, se najednou stal závodní speciál. Přitom stačilo jen přestříkat blatníky, dolít aditiva a pustit stroj na delší dobu do kopců, aby se pořádně prohřál celý blok motoru.
A tak po čtyřech dnech přistávám v Obertsdorfu. Ve městě skokanských můstků a skvělého piva, které leží sevřené mezi vysokými skalními štíty. Čeká tu na mě kamarád Vašek, aka podcastová legenda, se kterým si teď konečně zahikujeme. Sedíme u jednoho orosenýho škopku v místním pivovaru Oberstdorfer Dampfbierbrauerei, z nějž se rozléhá živá hudba, a střádáme plány na následují dny. Začátek tohohle skvělýho dobrodužství prostě nemohl být lepší.
Prost! A randálů zdar!
Kuboj Marmoťák
Mé cesty podporují:
Tidy gear
Komentáře