Cabaña de la Comapedrosa (Andorra) → Encamp (Andorra)
ANDORRSKÝ DEN, ZAJÍMAVÉ SETKÁNÍ A BOROVICOVÉ LESY
Ráno klesám z přírodního parku Comapedrosa do městečka Arinsal. Při klesání po 21 dnech poprvé upadnu, ale oklepu se a jdu dál. Snažím se vnímat další dojmy z Andorry. Tahle maličkatá země vklíněná mezi Francii a Španělsko je poměrně dost luxusní. Lichtenštejnsko to zas úplně neni, ale vozový park a infrastruktura napovídají, že je tu asi blaze. Z Arinsalu vyrážím nahoru na Coll de les Cases (1 958 m n. m.), ale najednou mě ještě v zástavbě zastaví paní se psem, která viděla mojí vlajku. „Jé vy jste taky z Český republiky?“ povídá pani. „Ano jsem z Česka.“ odpovím hrdě. Pak jen stojíme na ulici, povídáme si o životě tady v Andoře, o pracovních možnostech, o lyžování, atd.. Najednou se tato starší paní Lenka rozpovídala o tom, že za minulého režimu v 18 letech utekla přes hranice do Západního Německa a pak do Španělska. Její historka, kterou popisovala, připomínala tak trochu film Občanský průkaz, ale povedenou verzi. Vždycky jsem se o těchto situacích akorát učil ve škole, ale tato osobní zkušenost měla něco víc, a tak jsem o tom celý den přemýšlel.
Odpoledne jsem šel trasu z Aransu k Ordinu, která byla neskutečně vysilující. Tuhle lesní stezku musel dělat nějakej uplnej magor. Protože místo toho, aby tam byl traverz, se vždycky prudce vystoupalo o 100 v. m a pak prudce sestoupalo, rovinka tam byla jen zřídka. Z Ordina už to bylo jen přes jeden hřeben Coll d’Ordino (1 983 m n. m.) do Encampu, kde jsem měl v plánu zůstat v kempu, abych mohl nabíjet. Na hřebenech a vlastně všude v Andoře jsou nádherné lesy tvořené původní borovicí černou, které dotváří krásné výhledy na okolní pohraniční horstva.
Sestup do Encampu byl zas brutál v náročnym terénu, ale já už se těšil do kempu a na pořadný jídlo, tak jsem to klasicky pálil. Kemp uzavřen. Pravděpodobně zkrachoval, padala tma a já neměl kde spát, ale hlavně, kde nabíjet. Žádnej kemp ani hostel v okolí nebyl, a tak jsem musel zaimprovizovat na bookingu. Našel jsem nejlevnější ubytování za 27 éček i se snídání. Což je na místní poměry parádní cena. Večer jsem se ještě vydal na večeři do filipínský restaurace. Objednal jsem si nějakej burger na filipínskej způsob a paní servírka se mi hned začala omlouvat, že maj plnou restauraci a jen dva kuchaře, a že nestíhaj. Achjo, tak jsem se jen orientačně zeptal, jak dlouho teda asi budu muset čekat. Paní řekla 15 minut. 😄 Všichni "mañana" pomalí Španělé by se mohli od těchto Filipínců učit, prototě v běžný španělský restauraci čekáte jen těch 15 minut, než si vás obsluha všimne. Mimochodem burger byl moc dobrej! Zítra opouštím Andorru a vracím se zpátky do Katalánska.
Dnešní trasa zde: GR 11 - den 21. 26,8 km • 6:54 hod https://mapy.cz/s/bapusuluva
