GR 11 - DEN DVANÁCTÝ; 8 km (celkem 316,8 km)

Refugio de Góriz → Monte Perdido → Refugio de Góriz

JAKO V NEBI, ANEB VÝSTUP NA VRCHOL MONTE PERDIDO (3 355 m n. m.)

V noci jsem se konečně dobře a dlouho vyspal, protože venkovní noční teplota 5°C přislibovala, že bych mohl spát dokonce i se zapnutým spacákem. Dneska to nebylo vůbec o GRku, ale o tom vyšlápnout si v Pyrenejích nějakou pořádnou horu. Monte Perdido [Ztracená hora] je třetí nejvyšší hora Pyrenejí a zároveň jedna z těch nejhezčích. Právě proto, že kolem ní vede právě GRko, tak jsem vybral tento vrchol. Po ránu všecko napohodičku a vyrážím s malým batůžkem až v 11:30. Na informační tabulce v refugiu bylo napsáno, že nahoru je to 3,5 h a dolu 3 h. Vzhledem k tomu, že je to jen 1 130 m nahoru a 1 130 m dolů, jsem se divil, že je to tolik. Dvě třetiny z výstupu se stoupá docela v pohodě, občas jsou tam krátký úseky, kdy se víc leze než jde. Na konci tohoto úseku je jezero Pequeño lago Helado, kde se lidi koupali, ale já pokračoval hned dál. Poslední třetina je ukrutná řežba po klouzající se suti, ale nakonec vrchol za 1 h a 48 min pokořen! Nahoře je krásnej pohled na francouzskou stranu Pyrenejí, která je opět zalahalena oblačností a koukají jen vrcholky hor. Do nebe je to odtud už jen kousek.. Na druhou stranu vidím část údolí Ordesy, který jsem viděl už včera. Kochám se, kolem mě se valí oblačnost, přemýšlím o svým životě v Praze a říkám si, co dělat líp.

Cesta dolů je voda na mlýn pro moje nový extrémně přilnavý La Sportivy, takže chvílema i víc běžím než jdu. Dole jsem za 1 h 13 min. Suma sumarum celkový čas podle tabule jsem zkrátil o více než polovinu. Dole si konstatuju, že moje nohy takhle ve formě ještě nikdy nebyly. No ještě aby se jim nedařilo, když mezi nimy a povrchem litosféry jsou roky poctivé a vytříbené italské technologie. Zdravím do Itálie! 🙂 Zítra vstávám brzo a pokusím se dojít co nejdál.

Na závěr dneška citát mého oblíbeného literárního autora: