La Caldera → La Esperanza
BOROVÉ LESY A VELKÉ FINÁLE
Ráno nás vzbudil zvuk motorovek, kdy místňácí začali prořezávat stromy. Byli jsme v posledních dvou dnech, kdy jsme dohromady udělali cca 3300 m dolů a 2500 m nahoru, fyzicky docela vyřízený. Do konce trailu v La Esperanze zbývalo asi 30 km a my to chtěli bouchnout za jeden den. Podle mapy měla být trasa poslední den trailu více méně na pohůdku. Opak byl pravdou. Celý den se šlo po prudkých západních svazích neustále nahoru a dolu a to občas úplně nesmyslně. Co bylo naopak skvělý, tak to byla opět bariéra oblačnosti, která se vytvořila pod námi a divoké borové lesy. Na Tenerife roste endemický druh borovice - borovice kanárská, což je druh vyskytující se pouze na Kanárských ostrovech. Oproti našim borovicím v Česku je mhonem vyšší, má delší jehlice a fakt výrazně voní. Zajímavé je i její přizpůsobení na místní požáry, po kterých na kmeni začínají růst nové výmladky.
Provoněnými lesy jsme to valili dál a dál, ale jelikož cesta moc neubíhala zpestřovali jsme si ji pravidelnými pauzami na jídlo, ktere nám zbylo v batohu. Nekonečná cesta dále způsobila: bolavá kolena, rozedřená stehna a hluboké debaty o budoucnosti učitelského povolání. Tuto rádoby vnitřní krizi se podařilo rozmělnit Danovou fenomenální večeří, která obsahovala cibulku, česnek, rajčata, sušený maso, pořádnou dávku oliváče a to vše zamíchané v pohance.
Po večeři padla tma a cesta začala být jednoduchá. Randálovali jsme 6 km/h až se nám podařilo doklepnout trail až do konce. Na náměstí v La Esperanze jsme hledali solidní podnik, kde bychom oslavili konec trailu. Bez úspěchu. Naše zbídačená a několik dnů nemytá těla se pro ukojení žízně nakonec musela uchýlit do nechutnýho pajzlu. Dostali jsme grilovanej sýr, kterej chutnal, jakoby ho už někdo snědl, ale hlavně, že to pivko bylo! Dali jsme to! V příštím příspěvku napíšu ještě nějaké shrnutí a něco málo o zbylých dnech na Tenerife.
Randálujte! Kuboj.
Trasa a aktivita zde: https://connect.garmin.com/modern/activity/4599050112
Comments