GR 131: PĚŠKY PŘES KANÁRSKÉ OSTROVY (7)
- Kuboj
- 14. 6.
- Minut čtení: 3
📍Puerto de Tazacorte → Faro de Fuencaliente
🗓️33.🚶🏻♂️8,41 km, ↑ 1229 m, ↓ 77 m
🗓️34.🚶🏻♂️25,32 km, ↑ 2004 m, ↓ 1159 m
🗓️35.🚶🏻♂️21,30 km, ↑ 1119 m, ↓ 1324 m
🗓️36.🚶🏻♂️16,34 km, ↑ 117 m, ↓ 1930 m
Celkem nachozeno 658,13 km, nastoupáno 28 299 m
LA PALMA: TO NEJLEPŠÍ NA KONEC
La Palma byla od začátku ostrovem, na který jsem se těšil ze všech nejvíc, protože je neskutečně hutná a koncentrovaná. Z hlediska velikosti patří sice k těm menším, ale za to převýšení od moře k nejvyššímu bodu je extrémní a na krátké vzdálenosti. Krajina se tu mění neskutečně rychle. La Palma je poslední z našich sedmi kanárských jednohubek a zároveň z hlediska trasy evidentní unikát. GR 131 tu drží poctivou hřebenovku – sedmdesát kilometrů v tahu po vrcholech, od těžkého začátku na severozápadě k lehkému konci jihu. Vzdušná linie, jakou jinde nenajdeš. Jako by ten ostrov věděl, jak se vyloupnout a nabídnout hikerům ten nejlepší kanárskej zážitek.
Začátek je tvrdej. Z Puerto de Tazacorte je to na Roque de los Muchachos (2426 m n. m.), nejvyšší bod ostrova, necelých 18 kilometrů a více než 2500 metrů poctivýho hoření. Cestou nahoru vidíme v dáli směrem na jih mohutný černý jazyk, táhnoucí se z hřebene až do oceánu. Odkaz erupce Cumbre Vieja z roku 2021 je tu více než patrný. Tekoucí proud lávy si tehdy za 85 dní vzal až 3000 budov a změnil krajinu i životy lidí.
Postupujeme krajinou borových lesů, kde se úzká pěšinka hezky zakusuje do svahu. Mlha se drží v korunách, což vytváří nádhernou atmosféru. Postupně stoupáme nad oblačnost a pak už se jen kocháme výhledy. Neuvěřitelně hluboká Caldera de Taburiente se pod námi zalévá bílým mlíkem. Hřeben zůstává jako čára mezi dvěma světy. Kilometry pomalé chůze po hraně kaldery jsou skutečnou oslavou života. La Palma je prostě fenomenální. S Fikim se oba shodujeme, že je to ten nejlepší ostrov, prostě to nejlepší na konec.
U refužka Punta de los Roques, ve kterém jsme strávili noc, dlouho snídáme s výhledem a pak pozorujeme, jak se mlha převaluje přes centrální hřeben ostrova. Jdeme pomalu a klidně. Nemáme kam spěchat, a tak si dopřáváme i odpolední šlofíček. Ležím na své siestamatce Gossamer Gear Thinlight Foam Pad, koukám nahoru a pozoruji, jak ty mohutný borovice kanárský drží na svých větvích ticho.
Trail nás vede dál až k Deseadě (1 947 m n. m.), kde La Palma zase tasí svoje trumfy. Procházíme kolem kráteru El Duraznero, kde neskutečně kontrastují světle zelené borovice s utuhlou černou lávou. V podvečer předposledního dne už slunce pomalu padá a měsíc v úplňku se zvedá. V dálce se na horizontu objevuje Pico del Teide, který je od nás sto dvacet kilometrů daleko. Je to neskutečně silnej moment. Nehnutě sedíme na vrcholu Deseady a pomalu se vnitřně loučíme s trailem.
Ráno posledního dne nás vítá další krásný východ slunce. Tentokrát si to ale neužívám, protože moje tělo z ničeho nic rozsvítí výstražnou kontrolku. Jsem celej osypanej, jako kdybych spadnul do kopřiv. S největší pravděpodobností mám v sobě moc histaminu, který se kombinací prášků na mořskou nemoc, alkoholu, potravin, fyzické námahy a sčítající se únavy nestíhá odbourávat. Tělo jede celej rok neskutečný bomby, a teď, těsně před cílem, si vybírá daň. Beru antihistaminika, drbu se jak pes a v Los Canarios kupuju mastičku, co slibuje úlevu. Snažím se to neřešit, dneska přece končíme, tak už to přece nějak doklepu..
Poslední sestup pak vede až k jižnímu cípu ostrova Faro de Fuencaliente. Jsou tam dva majáky vedle sebe a my nevíme, který si vybrat pro náš final touch. Nakonec se na ně vykašleme a jako náš cílový bod volíme symbolicky kříž, který stojí opodál. 11. června ve 14:29 kanárského času přichází poslední parťácké plácnutí, které uzavírá nejen tuhle pohádku O sedmi ostrovech a jednom oceánu, ale taky celý můj vysněný rok života na trailu.
Ve slaném mořském vzduchu je cítit vděčnost. Moje tělo to zvládlo a já mu za to děkuju. A děkuju taky Fikimu, skvělýmu parťákovi, se kterým jsem mohl prožít další úžasný dobrodružství. Zůstává toho ve mně strašně moc a tak jsem se rozhodl, že si to ještě ponechám na jeden další post, který shrne celý můj rok života na trailu. Díky moc, že jste u toho byli s námi a vězte, že i když si dám teď od dálkový chůze chvilku pauzu, Altry na hřebík rozhodně nevěším. Touha hajčesit je už kompletně prorostlá mým tělem i duší, takže není cesty zpět. Jen dopředu. Noha před nohu, vždyť to znáte.
Randálům zdar!
Kuboj Marmoťák
Mé cesty podporují:
Tidy gear
