GR 131: PĚŠKY PŘES KANÁRSKÉ OSTROVY (6)
- Kuboj
- 8. 6.
- Minut čtení: 3
📍San Sebastián de la Gomera → Playa de Vallehermoso
🗓️30.🚶🏻♂️11,38 km, ↑ 1185 m, ↓ 75 m
🗓️31.🚶🏻♂️28,28 km, ↑ 1073 m, ↓ 2002 m
🗓️32.🚶🏻♂️3,52 km, ↑ 5 m, ↓ 176 m
Celkem nachozeno 586,76 km, nastoupáno 23 830 m
LA GOMERA: ZELENÁ MLHA
Sedíme na zalesněném hřebeni nad hlubokou roklí a na mém devítigramovém lihovém vařiči pobublává miniaturní moka konvička. Prožíváme typický ranní trailový rituál. Snídaně s výhledem do nádherný krajiny a skvělá káva od Volkafe je pro nás standartem, který na tomhle všem tak moc zbožňujeme. I když je obědovej nebo večeřovej flek sebeskvělejší, snídaně na trailu je prostě nejdůležitější. Tělo se rozehřívá k dalšímu hikovacímu dni, příroda se probouzí a čaruje.
Kolem nás pobíhají malé ještěrky a mezi stromy proplouvá oblačnost, která se krásně vlní, chvíli se drží mezi větvemi a pak se sune dolů do údolí, kde se rychle rozpouští. Tak typická situace pro Gomeru, druhý nejmenší kanárský ostrov. Z jednoho směru hustá mlha a vlhko, z druhého spalující slunce a horko.
Pokud si vzpomínáte, o laurisilvě, vždyzeleném vavřínovém lese, už jsem psal v reportu z Tenerife, kde se mimo jiné také vyskytuje. Tady na Gomeře roste hlavně ve vyšších polohách kolem masivu Garajonay a pokrývá asi 10 % rozlohy ostrova. Je tvořen hlavně vavříny, cesmínami, kapradinami, mechy a lišejníky. Působí hutně, stísněně a divoce.
Vavřínový les tu přežívá hlavně díky mlze. Neprší často, ale když od oceánu přichází jemná oblačnost a narazí na prudké severovýchodní svahy, začne se vláha zachytávat na listech, větvích i mechu. Říká se tomu horizontální srážky. Voda z mlhy na vegetaci kondenzuje, skapává dolů a vsakuje se do půdy. Ročně tímhle způsobem získá laurisilva klidně i 400 mm vody navíc, což je na poměry Kanárských ostrovů zásadní. Les tady doslova pije mlhu.
Přicházíme na Alto de Garajonay (1 482 m n. m.), nejvyšší bod La Gomery, který leží téměř přesně ve středu ostrova. Díky své poloze nabízí neuvěřitelné výhledy do všech stran. Gomera tu působí jako střed pomyslného trojúhelníku. Na jihozápadním obzoru rozeznáváme El Hierro vzdálené 70 kilometrů, La Palmu asi o pět kilometrů dál směrem na severozápad, a přímo za námi se z oblaků zvedá Pico del Teide na Tenerife. Nepřehlédnutelný kužel, který dominuje celýmu souostroví.
Gomera je v tomhle fakt úžasná. Chvilku se brodíš lesem a pak se před tebou otevře takovej výhled, že nevíš, kam se koukat dřív. Nutno podoknout, že když seš mimo les, tak je tu šílený horko. Po náročnym 31. dni v lesích i na ostrym slunci pak klesáme do Valle Hermoso (v překladu krásné údolí). A ono opravdu je!
Cesta se klikatí po úbočích a otevírá výhledy na erozí rozebíranou krajinu, kde se zelené svahy lámou do hlubokých roklí a vesnice se krčí mezi terasami palem a banánovníků. Vzduch se vysušuje a nese s sebou vůni pryskyřice a něčeho dalšího, co mi připomíná Korsiku. V nohách už je znát těch 3000 kumulativních výškových metrů, jinými slovy - jsme už mrtě mínus, ale hlad je silnější než únava. Na extrémní žranici ve Valle Hermoso snad nikdy v životě nezapomenu.
Přicházíme na Playa de Vallehermoso. Konec gomerské kapitoly. Sedím na kameni, koukám do vln a nechávám to doznít. Oceán tříská do skal, jako by si potřeboval něco vyříkat. Mám v sobě stesk a těšení zároveň. Po roce života na trailu se začínám dívat domů. Máme před sebou už jen La Palmu. Ostrov s nádhernou hřebenovkou, na kterej jsem se těšil ze všech nejvíc. Poslední hřeben, kterým se to všechno završí.
Randálům zdar!
Kuboj Marmoťák
Mé cesty podporují:
Tidy gear
Comments