GR 131: PĚŠKY PŘES KANÁRSKÉ OSTROVY (2)
- Kuboj
- 19. 5.
- Minut čtení: 2
📍Corralejo → Punta de Jandía
🗓️5.🚶🏻♂️11,44 km, ↑ 276 m, ↓ 152 m
🗓️6.🚶🏻♂️33,31 km, ↑ 454 m, ↓ 375 m
🗓️7.🚶🏻♂️29,27 km, ↑ 1279 m, ↓ 1178 m
🗓️8.🚶🏻♂️25,35 km, ↑ 863 m, ↓ 1087 m
🗓️9.🚶🏻♂️22,63 km, ↑ 522 m, ↓ 555 m
🗓️10.🚶🏻♂️26,84 km, ↑ 1075 m, ↓ 1069 m
🗓️11.🚶🏻♂️16,00 km, ↑ 449 m, ↓ 433 m
🗓️12.🚶🏻♂️0 km, ↑ 0 m, ↓ 0 m
Celkem nachozeno 266,19 km, nastoupáno 7 408 m
FUERTEVENTURA: SLUNCE, VÍTR A PÍSEK
Nejsušší a největrnější ostrov, kterýmu dominují teplý barvy a neustále svítící slunce. Hnědá, oranžová, okrová, písková, žlutá a jejich vzájemně se prolínající odstíny.
Jednolitější krajina malých kontrastů, která tak hezky plyne od severovýchodu k jihozápadu. Vulkány tu samozřejmě jsou, ale starší, víc erodovaný a spící. Přechody tvoří ploché, nevelké hřebeny, systémy erozních rýh, strží a suchých údolí, která vodu vidí asi tak často jako já pohorky. Tu a tam se dají spatřit ostrůvky zeleně, které v týhle nehostinný krajině každý den statečně bojujou o život. Hrdě tu přežívájí snad jen kaktusy.
V průměru spadne na Fuerteventuře kolem 100 mm srážek za rok (v květnu jen něco kolem 5 mm). Je to totální poušť – voda v krajině prostě neexistuje. Každej den kráčíme s velkýma zásobama vody, kterou si dokupujeme v malých minimercadech v místních vesnicích. Případně poprosíme o vodu někoho, kdo je zrovna doma. Spíme v polootevřených turistických přístřešcích, v kamenných závětřích na plážích pod širákem – prostě tam, kde to zrovna jde.
Do paměti se nám silně vrývají dvě nádherný hřebenovky. Dvacetikilometrový crestič mezi Valle de Santa Inés a Pájarou, a pak krátká hřebenovka mezi Pájarou a Cardónem. Občas máme kvůli silnýmu větru problém udržet se na nohou – ale ty výhledy! Skoro celá Fuerteventura jako na dlani.
Horký vzduch se tetelí nad dlouhou písečnou plání a vítr bere zrnka písku do svých rukou a hází je vší silou na naše spálený lýtka. Dunoviště oddělující poloostrov Jandía od zbytku ostrova je nekompromisní a tak dynamický, že zhatí většinu kolonizačních snah jakýkoli vegetace.
Oproti plochýmu severu a lehce zvlněný centrální části jsou na jihu hory ostrý jako břitva! Celý masiv Jandía tvoří místy i méně než metr úzký hřeben, do kterýho se silně opírá vítr a naráží oblačnost. I proto tu hřebenovku, kde oficiálně nevedou žádný cesty, nakonec odpískáme a vyběhneme si jen na Pico de la Zarza (807 m n. m.) – nejvyšší bod celýho ostrova. Na nejzápadnějším a nejodstrčenějším místě – Punta Jandía – je kromě majáku i spousta nádhernejch opuštěnejch pláží. Krásný místo, kde se vlny a pestrobarevní krabi červenonozí sbíhají hned z několika světovejch stran.
Fuerteventuru jsem přešel už podruhý a pořád mě nepřestává překvapovat, jak ostře tu svítí slunce. Je to slunce syrový, ostrý a neúprosný, který pálí z blankytný oblohy den co den, bez úlevy. Ráno ho nad východním obzorem vítáš s otevřenou náručí, abys ho odpoledne celej spálenej prosil, ať se zase schová a zaleze. A takhle každej den..
Randálům zdar!
Kuboj Marmoťák
Mé cesty podporují:
Tidy gear
Commentaires