Občas se mě někdo zeptá, jak si plánuju svoje cesty, jak postupuju při hledání informací, jaký informace a stránky k plánování využívám, a jak pak plánuju další a další dny na dlouhým trailu. Tady je pár zkušeností z toho, co mně vyhovuje.
Začínám googlením a když už narazím na nějakej trail, kterej by mě mohl zajímat, zjistím si jeho celkovou délku a jestli má svoje internetový stránky. Než začnu plánovat, rozmyslím si, kolik mám reálně času a kolik dní do trailu chci ORIENTAČNĚ investovat. Přesný rozpis na dny si nikdy nedělám, protože mi přijde, že to pak zabíjí možnost žít okamžikem a improvizovat. Než vyrazím na trail, předchází tomu vždycky nastudování lokality, kudy trail vede, abych tušil, co mě na cestě čeká. K tomu používám mapy.cz a pdf verze guide booků (pokud existují). Základem toho, co já vyhledávám, je konstantní novota, přírodní krajina, pestrej a členitej reliéf, vedení stezek, možnost průběžnýho doplňování zásob, nebo možnost sem tam přespat a najíst se někde v civilizaci. Dále si zjistím možnost dopravy tam a zpět. V dalším kroku se poohlížím po klimatu, mrknu na klimadiagram lokality, připočítám si nějaký vliv nadmořský výšky a podle toho si rozmyslím některý části výbavy (zejména ty, co se týkají spaní).
Před tím, než fyzicky vyrazím, si důkladně zkontroluju výbavu a stáhnu si celou trasu ve formátu gpx do mobilní aplikace (Mapy.cz a Outdooractive) a to včetně offline map konkrétního území. Dobrý ještě je se dopředu poohlídnout po tom, zda je po cestě outdoorovej obchod, kdyby nějaká část výbavy dosloužila (typicky plynová kartuše, tu ale mají i v železářstvích, nebo boty a ponožky). Podle svých fyzických možností si nadhodím průměrnou denní vzdálenost, který se pak přibližně držím.
Vyrazím a randáluju. To, jestli v daný den ujdu průměr, nadprůměr nebo podprůměr záleží na spoustu faktorech, mezi který bych zařadil: vnitřní motivace, náročnost terénu, možnost přespat v chatě/útulně na konci dne, aktuální fyzickej stav a forma, přístup k vodě a zásoby jídla, počasí, zajímavý lidi potkaní po cestě, množství energie v powerbance, chuť na pivo a pořádný jídlo. Nabídku na přespání u místních nikdy neodmítám a ubytko si koupím v průměru tak jednou týdně. Zero day dám tak jednou za čtrnáct dní, záleží ale na tempu a čase. Po probuzení do dalšího dne se pak kouknu, kam bych asi tak mohl dovalit. V praxi se mi osvědčilo si naplánovat dokoupení zásob jídla a nabírání vody (podle mapy nebo guidebooku). Další věci už pak tolik neplánovat a nechat působit trailovej osud. Člověk má pak větší radost z neočekávaných věcí po cestě. :)
Randálům zdar.
Kuboj
