Statistiky chůze: nachozeno 927,4 km, 58 195 m stoupání, 33 dní chůze, 0 zero dní
Statistiky spaní: 19x bivakování pod tarpem, 5x dřevěný přístřešek/útulna, 4x kaplička, 2x širák, 1x přístřešek pro krávy, 1x hütte/rifugio, 1x verejné wc 1 (z toho všeho 3x děckáč)
Statistiky finance: ultracené peníze za ubytování 28 € (12 € hütte, 16 € kemp), celkově utraceno 32 000 kč (včetně dopravy)
Jak roky plynou, tak se mi ty závěrečný slova po dokončení dlouhýho trailu hledají čím dál hůř. Je to více než měsíc, co jsem se vrátil a když se nad tím zamyslím, přijde mi to celý už jako minulej život. Letos to bylo ve všech ohledech hodně kontrastní a při psaní těchto řádků si přijdu neskutečně otupělej. Na jednu stranu moje tělo i výbava fungovaly nejlíp ze všech mých cest, na druhou stranu jsem dostal pořádnou lekci v nevhodným výběru parťáka, což můj celkovej dojem dost ovlivnilo. Zkrátka jsme si s Miške z dlouhodobého hlediska nesedli. Tomu se ale teď věnovat nechci, dneska se chci věnovat tomu, co mi ten trail jako celek dal a jaký emoce ve mně zanechal.
Když jednou ochutnáš dálku, tak už nemůžeš přestat. Kdo zakusil svobodu, ten moje pocity pochopí. Nechodím proto, abych si něco dokazoval, nebo abych uspokojil svoje ego. Chodím proto, abych žil přítomností. Ten opravdovej život je pro mě tam venku. Tam vnímám, že naplno žiju. Smysly mám bystřejší a vnímám přítomný okamžik. Budoucnost na trailu je jen krátkodobej časovej horinzont, v zásadě jde o místo, kde zrovna v ten den složím hlavu, jestli budu mít dost jídla a vody. Není to falešná reklama na štěstí ani stresující křeččí kolečko běžnýho života, kde je nepsanou normou se každý den sprchovat, vystudovat dobrou školu, vydělávat hodně peněz, najít si životní partnerku, hledat pozemek na barák, vzít si hypotéku a jednou za rok jet s rodinkou na dovolenou k moři do Chorvatska. Trailovej život nabízí člověku vzrušující pocit nejistoty, svobody a nezávislosti. Upřímně říkám, že se každý rok cítím víc a víc spokojenej, když můžu jít spocenej mezi skalníma štítama s větrem v zádech. Špinavej, ale s čistou myslí. Štastnej.
I letos jsem procházel neskutečně členitou a nádhernou krajinou a celkem třemi státy. Bylo to hodně o výškových metrech. Každý den jsem v průměru ušel 28,1 km a vystoupal 1764 m a to stejné klesnul. Jeden den se mi i povedlo, i přes svůj pokročilý věk, pokořit osobáček v denním stoupání - 3088 m. Mojí oblíbenou sekcí byly Lechtalské Alpy, Furlánské Dolomity a jižní hřebenovka Triglavského národního parku. Nejkrásnějším kopcem bylo pro mě Monte Pelmo (3 168 m n. m.) v Dolomitech. Tam se jednou určitě vrátím a vylezu si ho. Červená Via Alpina je podstatně frekventovanější, takže pokud chcete potkávat jiné hikery, vyražte po červené. Na druhou stranu žlutá Via Alpina nabízí surovej horskej zážitek a prochází skrze krásný Dolomáče. Myslím si, že nakombinovat to bylo super rozhodnutí.
Co mi letos trochu chybělo byly ledovcový jezera, skutečná divočina a dny bez signálu. V oblastech, kterými jsem šel, je na můj vkus hodně civilizace, ale na druhou stranu jsou tam místy divoký a náročný sekce. Jen jich nebylo tolik. Alpy jsou krásný, ale nejsou tak nádherný jako Pyreneje a nejsou tak dobrodružný jako Balkán. S tím jsem ale počítal, jsou to prostě Alpy a jsem rád, že jsem je viděl takový, jaký jsou skrze chůzi a dálkovej trail.
Zažil jsem svůj první první trail magic, naučil se správně doplňovat různý formy hořčíku a využíval místní samoobslužný kiosky. Letos mi taky pršelo nejvíc ze všech trailů a bouřky byly silnější a kroupy větší. Jednu sekci mi pršelo uplně každý den a vytvořilily se mi z chůze v neustále mokrých ponožkách na plosce otlačeniny. Pomohlo pár dní pravidelného mazání zázrakem jménem vazelína. Denní kilometráž jsem si nastavoval tak, abych nešel na víc než 80 % a tělo nepřepínal. I díky tomu jsem šel 33 dní v kuse bez jediného dne volna (zero dnu).
A co si toho určitě vezmu do budoucna? Ten nejdůležitější prvek celkovýho prožitku na trailu dělá parťák. Když jde člověk sám, je to úplně jiná forma dobrodružství a pokud je psychicky v pohodě, je to skvělý. Přítomnost parťáka to může buď pozvednout a udělat z toho fenomenální zážitek, nebo naopak ten prožitek degradovat a mysl vydeptat. Považuji za důležitý si dobře vybrat parťáka a vhodně si s ním nastavit pravidla vzájemnýho fungování, který se budou dodržovat stůj co stůj. Každej krok je dar a je třeba si toho vážit. Všecko, co vidíme okolo, je navíc, je to bonus. Díky, že můžu chodit!
Závěrem bych rád poděkoval všem, kteří mě letos na trailu sledovali a podporovali. Velké díky posílám i týmu Pod 7 kilo, do toho nejlepšího obchodu s ultralehkou výbavou na cestování, kteří mě už třetí sezónu podporují. Rád bych poděkoval i svému zaměstnavateli Svět outdooru, že mi umožnil si vyrazit na tak dlouho mimo pracovní proces. :)
Vyražte ven žít život chůzí i vy. Ten nejlepší život je tam venku. Stačí jen zavázat tkaničky a nahodit batoh.
Randálům zdar!
Kuboj
