GREATER PATAGONIAN TRAIL (19)

📍Punta Arenas → Cabo Froward

🗓️147.🚶🏻‍♂️30,22 km, ↑ 458 m, ↓ 563 m

🗓️148.🚶🏻‍♂️41,31 km, ↑ 211 m, ↓ 235 m

🗓️149.🚶🏻‍♂️41,62 km, ↑ 332 m, ↓ 326 m

🗓️150.🚶🏻‍♂️25,96 km, ↑ 642 m, ↓ 652 m

🗓️151.🚶🏻‍♂️1,71 km, ↑ 385 m, ↓ 1 m

Celkem nachozeno 3908,08 km, nastoupáno 119 516 m, vypitých piv 225

NÁŠ KONEC SVĚTA

Vlny se tříští o pobřeží a pár desítek metrů od nás se z vod Magalhãesova průlivu vynořují hřbety keporkaků. Plují dokonce stejný směrem jako my jdeme, jen jsou trochu rychlejší. Zbývá poslední ze tří potenciálně náročných brodů při ústí řek do moře. Ty dva předcházející jsme zvládli bezpečně, na třetím už je ale vzhledem k probíhajícímu přílivu strašně moc vody.

Mokráč jde první a batoh má na hlavě. Voda mu sice sahá po nos, ale zvládá to dobře a z protějšího břehu na nás řve: „Dělejte! Dělejte, stoupá to rychle!“ Zdanění vyráží po přebalení batohu jako druhý. Měří skoro dvě stě centimetrů, a přesto má vodu po obočí. Je to jasný. Já, o dvacet centimetrů menší, vím, že tohle není rozumný. Ale na rozum už prostě není prostor.

Když mi tři metry od břehu zmizí hlava pod hladinu a nalokám se tý slaný vody, intuitivně zahazuju batoh a posouvám ho před sebou, než ho Zdanění vyloví. Na břehu ze sebe vykašlu co můžu a pak už se jen směju a zakřičím: „Ty krávo, to byl mejzec!“

I když si v tu chvíli myslím, že máme to nejnáročnější už za sebou, vím, že vyhráno rozhodně není. Tenhle den je snad odrazem celýho GPTčka. Jsme tu k naší smůle v období skočnýho přílivu a pláže pokryté mrtvými stromy, tak brzy mizí v silných vlnách. Jsme po pás v moři, přelejzáme stovky různě tlustých kmenů a tam, kde to po pobřeží nejde, to obcházíme hustým neprostupným lesem. Prosekáváme se, nicmémě postup je tak pomalý, že víme, že 150. den to na Froward nedáme. Froward bude mít vlastní den, a tak to má být.

Sedíme u ohně, povídáme si, vyříkáváme si různé věci, pijeme pisco a vzpomínáme. Vzpomínáme, jako kdybychom byli staří známí, co spolu prošli válkou, jenže místo zbraní jsme měli trekové hole a místo bitev brody, neprostupné křoviny, mokřady, vichry a prázdno bez konce. Vzpomínáme, jako kdybychom už nebyli tady – promočení, unavení a s pískem mezi prsty – ale někde daleko, v teple, kde se už jen vypráví, co všechno se kdysi dávno stalo.

A přitom jsme pořád tady. V divočině, která nás den za dnem svlékala z civilizace, z ega, z plánů. V pět měsíců dlouhém tichu, které nás někdy objalo a jindy se proměnilo v prázdno, ve kterém jsme museli najít sami sebe. Vzpomínáme na studená rána, kdy byl spacák jediný bezpečný prostor na světě. Na dny v dokonalé odlehlosti, kdy svět za horami přestal existovat. Nebyly tu žádné silnice, žádné stezky, jen my a syrová přítomnost, která neznala hodiny ani dny v týdnu. Vzpomínáme na mohutné vulkány a kila sopečnýho prachu v našich botách, který se nedal vyklepat.

Vzpomínáme na temné a neprostupné Valdivijské lesy i na prastaré araukárie, které svým vzhledem připomínaly krajinu z dávného světa druhohor. Vzpomínáme na milá setkání s lidmi, kteří nám pomohli nebo nás dokonce pozvali k sobě domů a nechali u sebe přespat. Vzpomínáme na narozky, Vánoce, Nový rok, Eduarda a pivovar života ve Valdivii. Vzpomínáme na ty prosmátý chvíle, kdy jsme se za břicho popadali tak, že jsme nemohli vstát. Vzpomínáme na chvíle, kdy s námi hikovala Martarinka a přelézali jsme jeden padlý strom za druhým. Vzpomínáme na chůzi v půlmetrovym prašanu ve sněhový bouři se silným větrem. Vzpomínáme, protože už teď víme, že se nám po tom bude stýskat. V Patagonii navždy necháváme kus nás samotných.

Po 151 dnech na cestě stojíme 19.4. 2025 v 9:00 chilského času u kříže na Cabo Froward. Místo, kde se pevnina láme do moře, kde už není kam dál. Nejjižnější bod jihoamerické pevniny. Pokládáme ruce na kovovou tabulku u kříže a místo euforie, sklíčenosti, slz radosti nebo smutku nepřichází vůbec nic. Minimum emocí, zaraženost, prázdnota. To, že necítíme radost ani smutek ukazuje, jaké to pro nas ve skutečnosti bylo. Neni radosti ani smutku. Dostali jsme to, co jsme chtěli. Jako by se po těch měsících cesty váha mezi štěstím a smutkem vyrovnala. Dva protipóly, které se navzájem zrušily, vymazaly a zanechaly za sebou jen ticho. Ne prázdné, ale vyčerpané. Žádný triumf, žádná tragédie. Jen klid a tři naprosto vorvaná těla zarostlých hikerů.

Připadá mi, jako bych během těchto pěti měsíců prožil celý svůj život. Jako bych si vychutnal škopek toho nejlepšího piva do dna, a pak ještě 4x. Jsem plnej a nasycenej. Životem.

Poděkování

Na závěr mi dovolte abych poděloval mým skvělým parťákům Zdaněnímu a Mokráčovi za všechno, co jsme tady spolu mohli prožít. Je neuvěřitelný, že i když jsme každej jinej a vyrostli jsme v úplně jiných prostředích, tak jsme tu spolu dokázali pět měsíců fungovat, dělat kompromisy a užívat si to naplno. Díky za všechno, chalános! Obrovské poděkování patří také mojí milované Martarince, která mě během cesty neustále podporovala a nejen to, dokonce za mnou na měsíc přijela a hltala tu divokovou přítomnost s námi. Vážím si toho. Děkuju, Lásko.  Poděkování za skvělou podporu posílám i své rodině, aktuálně do Prahy, středních a jižních Čech a do Alžírska. Přijde mi, že jsem vás neviděl už šíleně dlouho. Děkuji i Janu Dudeckovi, zakladateli celého projektu Greater Patagonian Trail, který nám nejen poskytl mapové soubory, ale unikátním způsobem udržuje a formuje komunitu lidí kolem tohoto projektu.

Mnoho poděkování posílám také mým sponzorům, kteří podporují má bláznivá dobrodružství, a bez kterých bych si takový projekt ani nemohl dovolit.

🎒Pod 7 kilo - obchod s ultralehkou výbavou, pro který rád a hrdě testuju ten nejlepší gear

👟Altra CZ/SK - extrémně pohodlné trailové boty Timp 5

🥢Fizan poles - nejlehčí třídílné hliníkové hole na trhu, ideální poměr odolnosti a hmotnosti

🧦Darn Tough Vermont Socks - velmi odolné merino ponožky, co se nekrčí, nekloužou, nezpůsobují puchýře a ještě mají doživotní záruku na díry

📖Svět outdooru - nejčtenější časopis a web pro outdooráky v Česku, mé bývalé pracovní působiště

👟Tidy gear - prodyšné, strečové a skvěle padnoucí návleky na boty

☕️VOLKAFE&Kafírna Trutnov - outdoroová káva, která mi pět měsíců dělala každý ráno ještě hezčí

💊Balencien - kloubní výživa B-Kolag+, díky které mi mé klouby a svaly slouží dál i po tolika tisících kilometrech

A na závěr bych rád poděkoval všem, kteří nás na cestě sledovali a drželi nám palce. Byli jste skvělí a vaši zprávy nás často dojímali a hnali kupředu! Děkujeme!

PS: Nebojte, úplně poslední tečka tohle není. Uvidíme se na podzim na přednáškách a bude to epic!

Randálům zdar, hemos llegado al final!

Kuboj Marmoťák

#gpt #greaterpatagoniantrail #kubojovycesty