V dnešním příspěvku se budu věnovat tomu, jak vypadá běžný (až ideální) den na trailu. I když neustále přicházej nový podněty, každý nový den tu jsou činnosti, který člověk dělá od rána do večera stejně.
Když se mi ráno v 6:30 povede přijít k sobě a rozlepit oči, vylezu ze spacáku, oblíknu si všechno oblečení co mám. Dám ohřát vodu na kafe a zabalim si karimámu a spacák. Snídám a nad mapou přemýšlím o tom, kam bych zrovna v ten den mohl přibližně dojít. Po snídani následuje nějaký to odskočení si za strom/kámen, čištění zubů a dobalení batohu. Celá ta doba, něž se člověk z ranního místa vypakuje mi většinou trvá kolem 45 min, což je docela dost, ale já prostě nejsem ráno rychlej. 🙂
Zapínám aktivitu na hodinkách a mám před sebou dopolední fázi. V závislosti na náročnosti terénu jdu průměrnou rychlostí 4,5 až 6,5 km/h. Kochám se krajinou a pozoruju, jak se probouzí do dalšího dne. Přemýšlím, vychutnávám euforii na vrcholech, chválim počasí, nadávám na počasí, fotím, občas poslouchám hudbu nebo se za chůze láduju něčím sladkým. Tuhle fázi končím obědem, kde kromě jídla ještě suším tarp, spacák, boty a ponožky. Většinou se snažím do oběda udělat cca 60 % denní nálože kilometrů (orientačně přibližně 20 km), ale ne vždycky to jde ideálně. Nejvíc záleží na tom, jak je náročnej terén a jestli se dá někde po cestě zastavit na pivo a další jídlo. 😀 Obědová fáze i s dostatečnou dávkou relaxace mi zabere tak hodinku času.
Odpolední fáze začíná pomalejším tempem, břicho je plný a nohy už moc dobře ví, že něco ušly. Překvapivě dělám to stejný, co v dopolední fázi. 😀 Když potkám nějakýho hikera nebo někoho z místních, dám se s nima do řeči. Když mě někdo pozve na pivko, rakiju nebo cokoliv jiného, tak neodmítám a dám si pauzičku. Když už se blíží večer, přemlouvám tělo ještě o pár kiláčků dál a snažím se mu říct, že ho vlastně vůbec nic nebolí a může jít v klidu dál. Většinou bývám spokojen a příjemně unaven po 35 až 40 km. Před soumrakem si vybírám místo, kde zůstanu. Nachystám si spaní, vařím a odpočívám. Běžně naprosto v klidu usnu únavou nejpozději ve 22:00. Někdy ale koukám na hvězdy, upravuju fotky nebo píšu report. Pokud zvládám dojít do města na večeři, tak si těsně před městem vyhlídnu místo, kam se pak z města vrátim a přespím.
No a takhle je vlastně skoro každej den, snažím se využít do nejvíce denního světla. Občas do toho hodí vidle ošklivý počasí a únava, nebo naopak krásný jezero na koupání, pozvánka na nocleh, nebo parta hikerů a nějaký mecheche. 😀
Randálům zdar.
Kuboj
#trail #trailovejzivot #traillife #dennirezim #kubojovycesty
Comments