V pátek po práci chytám v Brně vlak směr Náměšť nad Oslavou. Na nohou mám nové Timpy pětky, které potřebují otestovat a v hlavě vidinu luxusního víkendového sólo hiku. Je půlka března, já jsem dlouho nehajčesil sám a chybí mi i čas strávený jen sám se sebou.
Probouzím se v altánku na okraji Náměšti, kde mě budí kolemjdoucí paní se psem: „Nebyla vám v noci zima?“ ptá se vyděšeně, jakoby si snad myslela, že dobrovolné spaní venku je utrpení.. Moje sobotní trasa povede povětšinou údolím řeky Oslavy, která má teď na jaře vody doslova na rozdávání. Signál se brzy ztrácí, čas plyne pomaleji a já jen sleduji, jak se příroda opět po roce nadechuje k životu. Oslava se u Kančího žlíbku nádherně zakusuje do svého podloží, aby pak za Pastýřkou zahájila mocný sprint (Dlouhá oslava) směrem do Oslavan. Chvilku stoupám, chvilku klesám. Míjím úžasné vyhlídky Kraví hora a Velká Skála, kde o člověka ani nezavadím, a valím dál do Oslavan. Boty dokonale tlumí veškeré nerovnosti a já prožívám svoji dlouho nezažívanou hikerskou euforii. V Zámecké restauraci v Oslavenech po 30 km v nohách mocně hasím žízeň pivkem z místního pivovaru. Čtyři ks padnou jako nic a kolem desátý už mířím na vyhlídku Náporky, kde pokládám bivouac.
Po ránu oklepu námrazu ze svého přístřešku Gossamer Gear The One a dávám si pomalé ráno v kavárně na náměstí. Před polednem popojíždím busem do Mohelna, odkud mě čeká další poříční hajčes až do Ivančic. Když se přede mnou zjeví Mohelenská hadcová step, vybavují se mi přednášky na vejšce i akcička s kvartou ve Slavkáči. Hadec je tmavá šedozelená hornina, která díky své barvě přijímá velké množství světla a mění ho na teplo. Funguje tak skvěle jako tepelný akumulátor, což je důvod proč jsou zdejší stanoviště velice teplá a suchá a moc toho na nich nevyroste. V dálce stoupá pára z chladících věží Dukovan a já s fascinací shlížím do údolí řeky Jihlavy na Čertův ocas. Není čas ztrácet čas a tak plynu s proudem řeky dál. Po cestě se několikrát zastavuji na dalších nádherných vyhlídkách Na Babách a Velký Kačer. Pod Templštýnem už pokračuji po pravém břehu a na další krásný skály už koukám se zakloněnou hlavou. Do Ivančic už je to jen co trekovou holí Fizan Compact 3 dohodil a zbytek došel.
Dva dny venku, 52,2 km poříčního hiku a já se cítím jak znovuzrozenej. Krajina, která značně připomíná Podyjí, se mi vrývá hluboko do paměti. Nová hikovací sezóna je tu!
Randálům zdar!
Kuboj
Trasa zde:
Sobota
Neděle
