Od tý doby, co se psaní stalo součástí mýho pracovního života, se ze mě nějak vytratila touha pravidelně sdílet své žážitky pomocí řádků textu tady na Kubojovejch cestách. Nejenže se můj volnej čas značně zeštíhlil, ale když už ho mám, tak se snažím být co nejvíce venku, s přáteli nebo odpočívat. Nicméně neznamená to, že bych nechodil nebo nedej bože pověsil Altry na hřebík. Během jara jsem čas od času někam na víkend pěšky vyrazil a na ty chvíle moc rád vzpomínám. Skvělou akcí byl právě pivovarskej víkend s trekařskou partou v Brdech. Kromě chůze krásnými lesy jsme ochutnali různý piva ze čtyř minipivovarů a já jsem si v těch Brdech připadal jako by mě někdo strojem času teleportoval o 40 let zpátky... Jako bych objevil úplně novej svět.
Je pátek 24. března 17:00 a já odhazuji své virtuální pracovní hrábě. S kamarádkou Justy se pak přesouváme vlakem do Řevnic, kde na nás v tamním pivovaru čeká zbytek bandy. Kromě Miguelýtka a Želvičky je tu ještě Kubík a tradiční atmosféra pátečních hospod. Většina lidí jde pak po páteční kalbě domů a sobotu prospí. To ale není případ euforických hikerů, kteří si po tomhle všem koupí ks na cestu a plazí se jak mlocí pár výškových čent nahoru, aby si ustlali někde v lese při svitu měsíce. Je skvělý být zase venku!
Sobotní ráno se za chůze snídá to, co se večer nevypilo a přikusují se oříšky, tyčinky a jiné trailmixy. Vidinou je brunch a další pivo v pivovaru v Kytíně. Po cestě začínám pomalu zjišťovat, že Brdy jsou oázou v poušti všech Téček (trampíků). Jsou tu úžasná místa, kde se lidé v klidné přírodě již desítky let pravidelně scházejí a společně koukají na ten nejlepší páteční film – plápolající oheň. Úplně jsem si představoval, jaký to tu asi bylo za předchozího režimu, když se nesmělo nikam za hranice a lidé tu trávili většinu svýho volnýho času. Jedno z takových speciálních míst bylo zrovna na Pišťáku, kde se nechází zbytky hradiště z doby bronzové.
V Kytíně se okamžitě začíná ochutnávat. Moje strategie, když jdu do minipivovaru za kulturním zážitkem, je vždy stejná. Piju zásadně malý piva snažím se ochutnat celý pivní lístek. Z původního brunche se ale postupně stává oběd, a tak zahučí klasicky pár ks a nějaký ty výpečky k tomu.
Nohy, touha chodit a taky skutečnost, že se k nám mají připojit kamarádky Justy a Jasmi, nás ale ženou dál. Po Hřebenech valíme pěkně v tempu, potkáváme další úžasný trampský osady a když začne pršet, schováváme se v přístřešku a vaříme čajík. Jedna z nejhezčích částí víkendový trailu přichází, když se napojíme na hřebenovku k vrcholu Hradec (628 m n. m.). Na hřebeni je jen málo patrná stezička a po levý ruce máme fest prudkej kopec dolů. Ve svahu jsou dobře rostlý mohutný buky, po cestě zase několik trampských osad a atmosféru zpestřuje ta úžasná vůně lesa po dešti. Na Hradci nabíráme Justy a Jasmi. Ano, Justy se od nás ráno odpojila, udělěla si otočku v práci v Praze, nabrala Jasmínku a její fenku Coco a vyrazily za námi do Brd. Parta je kompletní a my s vyprahlými jazyky (pivo jsme neměli už pár hodin) vyrážíme na pivko do Hasičárny v Malém Chlumci, kde mají mít další místní pivečko – Hostomický pivovar.
V Hasičárně nevěřím, co oči mé právě vidí. Celá místnost je narvaná trampíkama a já prožívám kulturní šok. Všichni mají na sobě těžký bundy a kalhoty ze stejný zelený barvy, vysoký kotníkový boty, kožený klobouky a jejich obrovský batohy s hliníkovými konstrukcemi se opíraly v rohu. Půlka z nich má v ruce hudební nástroj a společně zpívají písničky, kterým sice rozumím, ale vůbec je neznám. Natlačíme tedy naše ultralehká těla a batohy k jednomu menšímu stolku a snažíme se přizpůsobit kultuře místního osazenstva. Návyky ultralight hikerů a trampíků jsou sice jiné, ale je tu jedna zásadní věc, která je pro oba vyznaveče toulání se přírodou stejná – PIVO! Padá jedno pivko za druhým a když už jsem si myslim, že vyrázíme dál, dává se s námi do řeči jeden místňák a vypráví o svým zpackanym životě.
Možná vám to přijde vtipný, ale připadal jsem si jako kdybych vstoupil do cizí země, kde se sice mluví stejným jazykem a pije se stejný pivo, ale všecko ostatní bylo úplně nový.
Učinil jeden z velkejch životních objevů, objevil jsem trampskou kulturu! Přespáváme u rybníku Loužek kousek za Chlumcem.
Nedělní ráno rychle vystoupáme na Studený vrch (660 m n. m.),dáváme snídani a pak pokračujeme dál po červený. Z ničeho nic pak vedle cesty vidíme asi 5 až 10 malých divočáčat. Jejich maminka je evidentně někde daleko a tak s fascinací koukáme na jejich strakatý kožíšky a posloucháme jejich kvičení. Od divočáčího zážitku už je docela sypačka až na vrchol Plešivec (654 m n. m.), kde kocháme výhledem na centrální Brdy a do údolí Litavky.
Víkendovej hajčes zakončujeme kde jinde než v pivovaru Malý Janek v Jincích. Objednáváme pivíčka a dokonce tam náhodou potkáváme naš kamarády Norču s Fikim.
Shrnutí: 4 pivovary, 45,4 km chůze, trampský osady, divočáci a jeden velkej kulturní šok Randálům zdar! Kuboj
Trasa:
Pátek večer https://connect.garmin.com/modern/activity/10789099110 Sobota https://connect.garmin.com/modern/activity/10789110819
