I letos jsem v rámci příprav na dlouhej letní trail zvolil tzv. rozcházečku. Naplánoval jsem si přechod Českého středohoří s trasou dlouhou 160 km z Loun do České Kamenice.
Vyrazil jsem sám v neděli ráno z Loun a už od začátku bylo jasný, že můj běžeckej trénink (občasně prokládaný alkoholovými mecheche) v posledních týdnech k přípravě zkrátka nestačil. Chtěl jsem po nohách víc, něž byly schopný dát a navíc bylo šílený vedro. První den se mi vryl do paměti vrchol Oblík, kde byla krajina s minimem lesů a kruhovým výhledem do širýho okolí. Následoval spojovací úsek do Třebívlic, kde jsem si v místní hospodě dal asi tu nejhnusnější klobásu mýho života. Regulérně jsem pak ležel 2 hodiny u rybníka, lil jsem na sebe vodu a myslel si, že dál prostě už nepůjdu. K večeru se to ale zlepšilo a potom, co jsem vylezl kopce Oltářík a Lipská hora, jsem měl ten večerní příjemnej pocit z chůze, po kterým se mi tak dlouho stýskalo.
Druhý den následovala etapa přes Ostrý, Milešovku, Kletečnou až na Střekov. Z neustálé chůze nahoru a dolu mě začlo pobolívat koleno. No jo, takovýhle randálky tu dlouho nebyly a tělo si muselo zvyknout. Čím dýl a zároveň víc jsem chodil, tím spíš se to ale zlepšovalo. Společnost mi dělaly písničky od Míši Tučnýho a já jsem naplno cítil tu svoji vysněnou svobodu. Ještě než jsem přešel Labe, objevil jsem kousek od Vrkoče nádhernej Vaňovskej vodopád, kterej mi připomínal vodopády v údolích ve francouzských Alpách na loňský GR 5.
Ve Střekově se ke mně připojila Káťa a třetí den jsme spolu šlapali skrze nádhernými suťovými lesy na svazích kaňonu řeky Labe. Překvapila nás tam krásná divočina. Přitom to bylo tak blízko Ústí nad Labem, což je velký krajský město. Úžasnej výhled na skoro celý Milešovský středohoří je z rozhledny na vrcholu hory Varhošť. Naopak do Polabí se krásně shlíží z vrcholu Hradiště. Na závěr třetího dne jsme s Káťou stoupali při západu slunce na vrchol Kalich. Další famózní výhled. Tam jsme byli úplně sami, hypnotizovali jsme měsíc v úplňku, opékali buřty na ohni a povídali si o životě.
Čtvrtý den následoval vrchol Sedlo. Zcela upřímně musím říct, že to je vrchol, kterej se mi líbil úplně nejvíc. Moc rád se tam budu vracet. Je to hora s brutálním stoupáním, který graduje a graduje. Na druhou stranu stoupáte krásným lesem, na hřebeni jsou zajímavý skalní útvary a jižní vyhlídka na vrcholu samotném nabízí výhled třeba až na Ještěd. Čtvrtého dne večer jsme taky prožili zajímavý večer v hospodě ve Verneřicích. Paní barmanka mluvila nezávisle na nás stejným slovníkem a místní připitý štamgastí házeli jednu perlu za druhou. Ještě k tomu ty pivka stáli jen 26 kč. Takže jsme se tam samozřejmě picli. Na základě rady místňáků, kteří nám doporučovali jednu zkratku, jsme se pak při padající tmě brodili zarostlými loukami. Přespali jsme na vrcholu rozhledny Strážný vrch.
Pátý den ráno jsme se v Horní Polici s Káťou rozloučili a já jsem pokračoval zase sám. V tuhle chvíli už jsem cítil, že přesně takhle chci, aby moje nohy letošní léto šlapaly. Už jsem se ani nemusel tolik snažit, prostě mě nohy nesly a příjemnej pocit z dynamický chůze mě burcoval do dalších kiláčků. Famózním zážitkem byl výhled na skoro celý Lužický hory z vyhlídky Česká skála. Kolem našeho třetihorního čedičovýho skvostu jménem Panská skála jsem se prosmýknul až do Horního Prysku, kde jsem využil místního koupaliště. Přes Střední vrch jsem se pak dostal až do Český Kamenice, kde jsem jak jinak něž v pivovaru, zakončil tuhle pětidenní kochačku.
Shrnutí: Přechod Českýho středohoří je z hlediska koncentrace výhledů naprostá paráda. Nic zadarmo to ale neni, naopak je to pořádná makačka. Vlivem toho, že reliéf je tvořen izolovanými vulkanickými vrcholy a majestátním kaňonem Labe, je jasné, že pokud se chcete kochat, musíte jít neustále nahoru a dolu. Moje trasa vedla přes celkem 20 vrcholů s tím, že za mě nejhezčím z nich bylo Sedlo (726 m n. m.). Celková vzdálenost byla 160,5 km, stoupání činilo 6154 m a klesání 6018 m. Mám štěstí, že mě moje křivý nohy nesou čím dál líp. Cítím se ve formě, Pyráče budou další oslava života. HRP COMING SOON!
Randálům zdar! Kuboj
Orientační trasa zde: https://mapy.cz/s/nacukaturu
