Celkem nachozeno cca 49 km (ve skalách kolísá GPS signál)
1,5 dne chůze, celkový čas 12 hod 14 min
Po návratu z Pyrenejí jsem celkem 3 týdny nedělal skoro žádnou fyzickou aktivitu a trávil čas doma v Praze. Po takový době jsem začal být opět semletej tou městskou dynamikou a bylo potřeba vypadnout. Už dlouho jsem měl v plánu se podívat na Broumovsko do tamních pískovcových skalních měst, jenže věčně masově přeplněnej Adršpach Polákama a Němcema mě od toho vždy odradil. Bylo potřeba to načasovat a rovnou k tomu pak přihodit přechod celýho hřebene Broumovské vrchoviny. Načasování znamenalo být ke konci září v pondělí v 8:00 nastoupanej před vstupem do Adršpašských skal, kde se sešlo max 5 lidí, kterým jsem hned pak utekl. V tu ránu celé Adršpašské skalní město bylo jen moje a já si užíval to nádherný ticho. Slunce prosvěcovalo okolní stromy, skulinky ve skalách a já byl neskutečně nadšenej z tý přírodní krásy a taky z vítězství nad turistickou konvencí. Pokračoval jsem do Teplického skalního města, kde jsem potkal max dvě skupinky lidí. Foťak byl v tu chvíli neustále v permanenci, protože si prostě nešlo nevšimnout těch krásných erozních tvarů na pískovcích.
Z vyhlídky Čáp jsem pak koukal na západ na Krkonoše a Sněžku a zároveň na východ na stolový hory v Polsku. Pokračoval jsem kolem Jiráskových skal směrem na hřeben Broumovských stěn. Najednou se prudce zastavím, protože přímo pode mnou se na cestě svíjela 70 cm dlouhá zmije obecná. V ten moment jsme na sebe asi 5 minut koukali a ta kráska mi dovolila, abych si ji fotil. Na skalním bludišti na Ostaši jsem pak potkal slepýše a zneškodnil pár kamenných mohyl. K večeru jsem vylezl na Broumovské stěny, kde jsem přespal mezi skalama na vrcholu Panna (661 m n. m.).
Druhý den ráno jsem pokračoval po hřebeni a kochal se výhledy na odříznutou Broumovskou kotlinu s městem Broumov. Neměl jsem vodu a neustále jsem ji scháněl. Vzhledem k pískovcovemu reliéfu je tu ale s vodou problém a tak jsem s bolavou hlavou objevil první pramen až ke konci hřebene. Když už jsem potkal nějakou restauraci, jako třeba na Hvězdě, tak byla zavřená. Všechno je tu zavřený. U Zaječí rokle jsem narazil na další zmiji, která ale rychle zmizela, a tak jsem randáloval dál po hřebeni. Posledním cílem cesty byl Božanovský Špičák (773 m n. m.) a tamní skalní bludiště s Junáckou vyhlídkou. V bludišti ale moc nezabloudíte, protože je cesta skvěle značená, ostatně jako všude tady na Broumovsku. Cestu jsem zakončil v Machově.
Shrnutí cesty:
Zdejší příroda vás psychicky zregeneruje. Broumovská vrchovina je celá tvořena pískovcem a tamní skalní města dokážou být fascinující, pokud se ale nebrodíte mořem polských návštěvníků. Adršpšská a Teplická skalní města jsou jedním z našich největších přírodních skvostů a to naprosto po zásluze. Na Broumovských stěnách mimo víkend téměř nepotkáte člověka, maximálně tak zmiji. Všecky podniky jsou tu mimo víkend a sezónu zavřený. Pískovce jsou místy porostlé mechem, který má podle úhlu vašeho pohledu a dopadu slunečních paprsků různě zelenou barvu.
Jo a nejsou tu skoro žádný asfaltky!
Trasa zde: Broumovská vrchovina den 1. 31,4 km • 7:39 hod https://mapy.cz/s/jotefodaco Broumovská vrchovina den 2. 18,2 km • 4:35 hod https://mapy.cz/s/pabapolara
