• Kuboj

SOLO PŘECHOD KRÁLICKÉHO SNĚŽNÍKU

Už nějakou dobu jsem měl v sobě nutkání popadnout batoh a vyrazit zase někam sám. Posledních 14 dní jsem řešil své plány na léto a tak jsem se z toho nadchnul, že bylo o to více potřeba někam vyrazit. Na dveře silně bušilo velikonoční volno a volba tentokrát padla na naše třetí nejvyšší pohoří - masiv Králického Sněžníku. Přes pohoří vede nádherná pohraniční hřebenová cesta, která se přes některé další vrcholky dostává až do podhůří Hrubého Jeseníku ve městečku Ramzová.

Začínal jsem tedy v Králíkách, kde jsem si nechal auto a vyrazil pozvolně nahoru. Hned prvním výrazným vrcholem je Klepáč (1 144 m n. m.), kde mají parádní rozhlednu a člověk se může kochat krásnými výhledy. Poté se jde už celou dobu po hřebeni, občas po suchu, občas louže, občas pořádná porce sněhu. Na některých místech je snad i přes metr sněhu (hlavně v lese). Jakmile jsem se dostal nad horní hranici lesa, už sněhu moc nebylo a přibývaly nádherné výhledy. Nejvyšší vrchol pohoří, kterým je Králický Sněžník (1 424 m n. m.), nabízí úžasný výhled do okolí! Kochal jsem se pohledem na hřeben Hrubého Jeseníku, skromnou hradbičku Orlických hor, trochu byly vidět i Krkonoše. Pod vrcholem je pramen naší významné řeky Moravy, kde jsem si užil západ Slunce. Ten den mě to tak bavilo, že jsem šel po západu Slunce a večeři ještě dál a klesnul jsem až k Hraniční hoře (968 m n. m.), kde jsem si postavil stan.

Druhý den mě čekala poměrně jednodušší část po zelené turistické značce, která vede téměř celá po hřebeni. Tahle část se šla hodně v lese. Pouštěl jsem si do sluchátek pořádnej bluegrass a když byla možnost, věnoval jsem se popíjení vynikajícího holbáckého piva Šerák. Po příchodu do Ramzové jsem si ustlal v jednom lesíku. Druhý den jsem sice už měl v plánu jet domů, ale počasí mě nenechalo. Ve vzduchu byl cítit výstup na vrchol Šerák (1 351 m n. m.), podle kterého se jmenuje ta vynikající holbácká jedenáctka. Takže jsem se toho chopil, ale bohužel jsem tento nápad neměl sám. Jelikož byla neděle a krásné počasí, tak bylo všude šíleně moc lidí. To mi nicméně nevadilo a šel jsem si to svoje. Během výstupu byl nádherný pohled na východní část Králičáku a mně se zatraceně nechtělo dolů. Nakonec jsem ale sestoupil dolů a následoval přesun vlakem do Prostřední Lipky a návrat domů.


Celkem nachozeno 54,3 km.


Na této cestě jsem si slíbil, že i přes svoje všecky povinnosti v běžném netrekovacím životě musím vyrážet do přírody častěji. :)


PS: Je zapotřebí podoktnout, že takové počasí jsem snad nikdy na českých horách nezažil. Snad jste také o Velikonocích vyrazili někam do přírody načerpat trochu energie. :)
















































Kuboj

0 zobrazení