NAD ÚDOLÍM VÁHU
V noci jsem skoro nespal. Takhle brutální bouřku, co přišla kolem půl třetí ráno, můj tarp zatím nepamatoval. Docela ho toho prověřilo, ale zafungoval a přežil. Ranní výhledy z javornického hřebene do údolí, ve kterých se povalovala oblačnost, ale rozhodně stály za ten noční intenzivní přísun vody. Pak následovala 10 km chůze non-stop v bahně a to ještě neustále nahoru a dolu. Altraklouzačka zadarmiko. Co ale z dneška musím vypíchnout byl výstup na Makytu (923 m n. m.), kde jsou k vidění původní člověkem nepozměněné horské bučiny. Tam jsem si fakt liboval, škoda jen, že toho neovlivněnýho území máme u nás v Česku tak málo. Ve Střelné jsem si pak dal oběd, nějaký škopky a rozloučil se s kamarádkou Kristýnou, kerá za mnou včera přijela randálovat. Díky ti! 🙂Pak zase stoupám nahoru, projdu pár lesů až se dostanu na hřeben s výhledem na malebnou valašskou krajinu plnou luk a pastvin v okolí Nedašovy lhoty. Kolem mě vůbec nikdo, krásný ticho a tak nezbývá nic jiného než si to užívat a příležitostně pozorovat narůstající cumulonimby. Jdu až do západu Slunce.
Dnešních 39,5 km s 3000 m převýšením mi dalo zabrat, ale i tak ulehám pouze příjemně unaven na louce na Bielym vrchu (818 m n. m.) s výhledem do údolí Váhu.. Kuboj
