BAHENNÍ KOUPEL V BUKOVÝCH LESÍCH
Ráno na hřeneni bylo sice fantastický, ale musel jsem seběhnout zas 500 veškovejch dolů do Vlárského průsmyku. Odtamtud jsem stoupal nekonečných 11 km až na Javorník 783 m n. m., kde začalo neskutečně pršet. Nahodil jsem nepromok a randáloval po hřebeni dál. Z původně těžko schůdný bahnitý cesty se stalo regulérní bahenní kluziště. Pršelo asi 2 hodiny v kuse a tak jsem ani nedával pauzu na oběd jel jsem bez zastavení jen na tyčinkách a sušenkách. Najednou před sebou vidim pána, kterej tim nesnesitelnym bahnem tlačí kolo, je uplně promočenej a na nahou má jen gumový pantofle. Zastaví mě a rozepínajíc jeho brašnu na kole povídá: „Tož dáš si se mnou štamprle?“ Tak tam stojí v těch pantoflích, prší, všude kolem voda a on nalejvá a nalejvá. Řekl jsem, že chci jednoho a dostal jsem dva. Tady to tak prostě chodí.. 😅 I když bylo tak hnusně a všude bahno, tak se mi šlo skvěle a připadal jsem si nesmrtelnej. Nepřemýšlím ani tak nad tím kam dojdu, jako to má většina lidí co potkávám na trailu, důležité je, že prostě jdu. Cesta je cíl, o tom to celý je. Asi su závislé na chůzi. Po obědě v Žítkové seběhnu do Starého Hrozenkova na benzínku plnou voňavých lidí. Neskutečný, jak lidi voněj, když se každý den sprchujou. 😄 Nakonec ještě vyšlápnu na Mikulčin vrch (799 m n. m.), kde se v penzionu Patrik zchladím Radegastem a pak si ustelu v lese.
Mám dost.
Kuboj
