ZÁVĚREČNÁ "PRECHÁDZKA" DO HODONÍNA
Danča chce v několika etapách obejít celý hranice Česka a jelikož máme stejný směr, tak pokračujeme spolu směr Hodonín. Řešíme spoustu témata jako například zážitky na trailech, které jsme už prošli, jídlo, politiku, ale i rozdílnosti pražského a trailového života. Jo a je to taky randálistka, šlape tempo 5 km/h 40 km denně a ještě tomu říká "prechádzka". 😂 Po šestadvaceti dáváme oběd v hospodě v Sudoměřicích, kde sedí místní štamgasti na terásce, řeší klasický hospodský témata, kalí pivko a panáky a koukají na Zlatovlásku. Zajímavej tam měli i jídelní lístek, což byla bílá destička a na ní lihovkou napsaný tři jídla. Na tenhle jídelák (viz fotka) by nestačila ani hláška z filmu Vejška: „Podívejte na ten jídelák jak se nám pan vrchní rozvohnil ve wordu..“ Přišlo mi to tam celkově vtipný, ale to asi jen proto, že jsem z hlediska životní dynamiky a produktivity přehrocenej pražák a nedokážu se do týhle role vžít. Je ale celkově zajímavý konfrontovat tu mojí pražskou bublinu s životem tady.. Ze Sudoměřic je to pak už jen nudných 15 km po asfiči kolem Baťova kanálu a řeky Moravy do Hodonína. Na trojmezí a do Břeclavi je to dalších 55 km po rovině a asfaltu, tak tam už nejdu. 🙂 Na mostě přes Moravu v Hodoníně si řikám, že je to za mnou. Celkově to byl z hlediska cest, přírody a lidí jeden z nejlepších trailů v Česku a moc příjemně mě překvapil.
Trénink na Dinaricu se vydařil na jedničku. Nohy šlapou a hlava je v euforii. Tohle je můj život! 😊 To je všecko. Na dalším trailu u reportů zdar! Kuboj
