Saint-Dalmas → Lac du Boréon
CELEJ DEN V DEŠTI A KRAJINA ZDEVASTOVANÁ POVODNÍ
Ráno všecko vypadalo ještě v pohodě. Hned co jsem ale zabalil bivak, začalo pršet. Snídali jsme pak v pekárně kávičku, luxusní quiche a čokoládovou tartaletku. Co se týká jídla dopřávám si tady na trailu jak nikdy v životě. Hlavně ta tartaletka stála za to. Následně jsme udělali nákup na poslední sekci (varianta GR 52) a vyrazili v dešti na kopec. Čekalo nás, jak již tradičně tady na trailu, 1300 vejškáčů nahoru podél jezer až na Col du Barn (2452 m n. m.). Nahoře už pršelo a foukalo tak nesnesitelně, že jsme začli docela prochladávat. Viditelnost pouze na pár desítek metrů. Úkol byl v tu chvíli jasnej - nezastavovat a zrychlit. Do dalšího údolí se klesalo ještě drsnym terénem, ale jakmile jsme chytli hlavní cestu, jeli jsme poprvé tady na trailu na plnej výkon. Byly jsme úplně promočený a tak jsme potřebovali, aby to tělo prostě topilo.
Letěli jsme krajinou, která byla naprosto nasycená vodou a plná řičních sedimentů a jiných náplav. Cesty poničený, stromy vyvrácený a okolí hráze u Lac du Boréon vypadalo jak po brutální srážko-odtokový apokalypse. Těch 8 km v nekončícím dešti jsme do nejbližsí horský chaty klepli za 1h a 15min. V jednu chvíli, když jsem držel top speed a sledoval tempo na hodinkách, tak jsme viděl hodnotu 7:30 min/km, což dělá cca 8,2 km/h. Takhle rychle jsem snad nikdy nešel a rychleji už to nešlo, to už bych pak musel běžet.
Chata Gite d'Étape du Boréon byla pro nás dva trailově vysprchovaný hikery opravdovou záchranou. Horká čokoláda, spoustu kuskusu s tuňákem a pofel u velkých oken s výhledem do krajiny. Tarpy si pak stavíme na čerstvých štěrkových lavicích u jezera. Nebo řeky? Težko rozeznat. Když jsem se pak ptal místního pána, tak mi řekl, že v týhle části Přímořskejch Alp byla v říjnu loňskýho ruku skutečně gigantická povodeň. Dle článku, co Káťa našla, tu spadlo 500 mm v rozmezí deseti hodin. To musel být teprve ten pravej meteorologicko-hydrologickej randál.
Těším se na zítřek.
Kuboj
