Sospel → Menton
DOKLEPNUTO, U MOŘE JE KONEC I NOVÝ ZAČÁTEK
Naš noční výhled na hvězdy a svítící Sospel přerušila nějaká banda vožralejch hovad, který furt něco pořvávali. Jejich cílem bylo evidetmě nenechat zážitkama naplněný hikery vyspat do růžova. Ráno se vstávalo hůř, ale s myšlenkama na závěrečnou oslavičku v Mentonu, jsem hned pookřál. Tohle se rozhodně nedalo říct o Kátě, která měla snad to nejpomalejší ráno ever. Takovýho času vyhozenýho čekáním, achjo. Poslední kopec nahoru, pak nějakej ten traverzíček. Snažil jsem se neustále promlouvat k nohám, ať si ty poslední kiláčky užívaj, jak jen to jde. Sedlo Col du Berceau (1050 m n. m.) byl náš podlední kopec, kde jsme dali snack a snědli úplně všecky zbytky. Když jsem do Káti tlačil zbytky haribáčů, tak říkala, že už prej tolik kalorií na těch pár posledních km potřebovat nebude. Odvětil jsem: „Tak to ne holka, ještě budeš potřebovat energii na emoce!“ Tahle věta Kátino introvertní já zrovna moc nepotěšila, ale to většina kubojovskejch keců, co tady musela tři týdny snášet.
Ze sedla to byl randál dolu do Mentonu. Skoro celou dobu se klesalo s výhledem na Menton, v pozadí bylo vidět i Monako. Najednou jsme se ocitli v úplně jinym světě, kde už nebylo slyšet pištění marmoťáků, ale zvuky nadupanejch šestilitrovejch Aston Martinů projíždějích vilovou čtvrtí. Až k moři jsme to doklepli kolem 14 hod. Ukončili jsme poslední aktivitu na hodinkách a skočili do moře, ke kterýmu jsme celý ty tři týdny směřovali. Tohle byl náš OFICIÁLNÍ KONEC TRAILU, po kterém začala oslava. Šáňo, meloun, litr ovocnýho džusu a v italský restauraci pizza, pivo a flatwhite.
Následně jsme se přesunuli vlakem do Beaulieu sur-Mer, kde jsme s pomocí metody Cestovatelského štěstí našli luxusní flek na spaní přímo ve městě na pláži. Teď tu budem pár dní vágusit, spát pod širákem a jíst a pít, co hrdlo ráčí. Posloucháme naší oblíbenou hudbu, sentimentálně rozjímáme, klepem tam jednu Coronku za druhou (teda spíš já), koukáme na moře a k tomu ještě milionovej ohňostroj. Tomuhle se řiká stylovej konec trailu. Miluju svůj život!
PS: Tohle neni poslední post z GR 5. Někdy v následujících dnech napíšu finální shrnutí.
Randálům zdar! Kuboj
