GREATER PATAGONIAN TRAIL (10)
- Kuboj
- 5. 2.
- Minut čtení: 3
📍El Manso → Vila Lago Rivadavia
🗓️66.🚶🏻♂️15,91 km, ↑ 428 m , ↓ 262 m
🗓️67.🚶🏻♂️20,15 km, ↑ 423 m , ↓ 441 m
🗓️68.🚶🏻♂️18,86 km, ↑ 816 m , ↓ 706 m
🗓️69.🚶🏻♂️20,39 km, ↑ 856 m , ↓ 965 m
🗓️70.-72.🚶🏻♂️0 km, ↑ 0 m , ↓ 0 m
🗓️73. 🚶🏻♂️18,91 km, ↑ 919 m , ↓ 938 m
🗓️74. 🚶🏻♂️12,40 km, ↑ 680 m , ↓ 703 m
🗓️75. 🚶🏻♂️18,25 km, ↑ 814 m , ↓ 257 m
🗓️76. 🚶🏻♂️30,64 km, ↑ 1191 m , ↓ 1248 m
🗓️77. 🚶🏻♂️29,93 km, ↑ 405 m , ↓ 602 m
Celkem nachozeno 1 780,68 km, nastoupáno 69 433 m, vypitých piv 144
MARŤA A PRVNÍ ARGENTINSKÁ ZKOUŠKA
Na tenhle okamžik se těším tak strašně dlouho. Připádám si jako dítě s vánočním kalendářem, který má místo 24 celkem 78 okýnek, a místo čokolády každodenní nášup epesního hajčesení. S Marťou jsme se neviděli už 78 dní a dneska konečně nastal den, kdy se máme setkat. Letí za námi přes půl planety po ose Praha - Frankfurt - Toronto - Santiago de Chile - San Carlos de Bariloche. Jenže jak to tak bývá, čím víc přestupů, tím víc potencialních problémů, a tak se bohužel stalo, že poslední let ze Santiaga do Bariloche po mocném běhu přes letiště o 9 minut nestihá.. Čekání na sebe tak musíme ještě o den odložit.
Najednou pak ale vystupuje z autobusu, a i když tři dny pořádně nespala a prožila několik breakdownů, má úsměv od ucha k uchu. Prožíváme spolu krásný den v Bariloche a následujícího dne večer se už všichni čtyři přesouváme zpátky na trail. Marťa teď s námi bude více než tři týdny putovat a já i ona se na to moc těšíme.
Argentina nás vítá s otevřenou náručí, nádherně modré jezero Lago Puelo, kolem kterého procházíme, hraje různorodými barvami. Hajčesíme skrze úplně čerstvou vegetaci, jelikož ta původní tu v roce 2016 kompletně shořela. Jo, tady jsou požáry docela problém a zrovna náhodou jeden je ve vedlejším údolí. Mohutný dým zahaluje nebe a tenké rudé jehly slunečních paprsků propichují poletující částecky popela. Ještěže se to šíří jiným směrem než my pokračujeme.
Komplikace, kterými je neustále provázena naše patagonská cesta, však neberou konce. Hned druhou noc, kdy by už Marťa mohla být srovnaná s časovým posunem, místo klidného spánku několikrát zvrací.. Ráno je úplně vyždímaná a tak si její věci rozdělujeme do batohů a horko těžko zvládáme těch 12 úporných kilometrů. Tohle znám moc dobře - otrava jídlem, připadně úpal, zažil jsem to na dálkových trecích už asi tak 4x. Vezmu ji batoh, udělám všecko za ní, prostě se vyspí a bude hej.
No jo, ale další den dopoledne je blbě mně a kolem oběda už bleju jak šakal někde do křoví. Zase žadná energie a do kopce mi Mokráč musí brát batoh, abych se vůbec nějak vyškrábal nahoru. Jestli si myslíte, že tímhle to končí, tak vás musím vyvést z omylu. Už toho večera začíná bejt blbě Daníkovi a my víme, že s jídlem do konce etapy při týhle zoufalý rychlosti nemáme šanci vyjít.
Mokráč se tedy 76. dne ráno trhá a jde napřed s cílem ujít co nejvíc, dokoupit, dostopovat a zachránit nás. Štěstěna ale pro tentokrát stojí na naší straně, Daník to i přes žaludek na vodě udržel, já jsem jako vyměněnej a Martě už to taky krásně šlape. Navíc v kempu u Lago Cholila je náhodou i malej krámek, a tak dokupujem jídlo a hajčesíme dál. Ať to bylo, co to bylo, my se jen tak nedáme, Argentino!
Randálům zdar, continuamos al sur!
Kuboj Marmoťák
Díky všem mým partnerům, bez vás by to nešlo.
Tidy gear
Komentáře