GREATER PATAGONIAN TRAIL (11)
- Kuboj
- 12. 2.
- Minut čtení: 3
📍Vila Lago Rivadavia → Palena
🗓️78. 🚶🏻♂️23,27 km, ↑ 429 m , ↓ 434 m
🗓️79. 🚶🏻♂️36,68 km, ↑ 794 m , ↓ 822 m
🗓️80. 🚶🏻♂️34,85 km, ↑ 972 m , ↓ 668 m
🗓️81. 🚶🏻♂️20,18 km, ↑ 499 m , ↓ 1125 m
🗓️82. 🚶🏻♂️30,26 km, ↑ 945 m , ↓ 411 m
🗓️83. 🚶🏻♂️37,06 km, ↑ 1041 m , ↓ 1514m
🗓️84. 🚶🏻♂️24,02 km, ↑ 525 m , ↓ 667 m
🗓️85. 🚶🏻♂️0 km, ↑ 0 m , ↓ 0 m
Celkem nachozeno 1 986,99 km, nastoupáno 74 638 m, vypitých piv 154
OCHRANA PŘÍRODY ANEBO BUZERACE A BUSINESS?
Po šotolinové cestě přicházíme do národního parku Los Alerces. U vstupní brány nám paní oznamuje, že musíme zaplatit 20 000 ARS (cca 450 kč) za jeden den "pobytu" v tomto národním parku a spát pouze v placených kempech. Trasa GPT však tady vede v naprosté většině jen po šotolinových cestách, protože jinak to prostě není z hlediska noclehů legální. Kolem nás jezdí a práší jedno argentinský obytný auto za druhým a táboří v různých kempech v národním parku. Abych to zkrátil, pokud jste Argentinec platíte 5000 ARS a je jedno, jestli jedete autem nebo jdete pěšky. Takže pokud jste cizinec a jdete pěšky, zaplatíte 4x víc než když jste místní. Zajímalo by mě, jestli si ředitel toho NP vůbec uvědomuje, kdo za sebou zanechá větší ekologickou stopu… Národní park zdaleka nepůsobí přelidněným dojem, navíc celá severní a východní hranice NP připomíná přímku, tzn. že vůbec nezohledňuje přirozené přírodní hranice nebo třeba unikátní hranice biotopů.
Long story short, s Mokráčem se docela nasíráme, všichni společně sedíme před vstupem a asi 45 min přemýšlíme co budeme dělat, protože jinudy to teď už obejít nejde. Navíc zaplatit jeden den v NP je pro nás takřka rozpočet na jeden den na týhle cestě + další prachy za kemp. Ne, že bychom to nemohli zaplatit, ale prostě nám nedává smysl podporovat tohle vydřidušství a nerovný přístup…Kolem nás postává jeden pán, se kterým prohazujeme pár slov. Sám od sebe se pak sebere a jde za paní na kasu. Paní po chvíli vychází s tím, že mluvila s vedením a prý nás nechají projít bez placení, když nahlásíme do jakýho kempu chceme dojít. Voalá, najednou to jde?! Jdeme dál, dýcháme vzduch zdarma a je nám hej. Pro jednou jsme tuhle buzeraci porazili.
Procházíme skrze poklidné argentinské sekce, kde se kolem nás na širokých pláních patagonské pampy prohání kôně. Občas si přelezeme nějaký ten plot nebo přebrodíme říčku a prožíváme poklidné dny plné našeho milovaného trailového života.
V Trevelínu si s Mokráčovým kamarádem Frankitem zajdeme na dobrej škopek a vpálíme si naprosto luxusní steaky! Vracíme se zase na nějakou dobu do Chile. Na hraničním přechodu Mokráčovi však berou jeho provizorní dřevěnou hůl. Fizanka přes hranici prochází, ale dřevěná hůl může mít v sobě hmyz a to v Chile nechtějí.. Tohle náš nejmokřejší člen výpravy nenese úplně dobře, protože k trekové holi přistupuje jako k plnohodnotné části jeho těla.
A tak jsme teď v Paleně, dáváme zero, treshíme na trávě na námku, posedáváme v kavárně a já píšu tenhle post po noci, kterou jsem zase problil. Mimochodem včera blil Mokráč a Daník skoro taky. Sere mě, že se všecko tak sere. Trailovej osude, pískej konec týhle blicí kapitole! Ještěže tu mám tu moji věčně pozitivní Martarinku, která má takovou superschopnost efektivně rozptýlit mé chmury.
Randálům zdar, continuamos al sur!
Kuboj Marmoťák
Díky všem mým partnerům, bez vás by to nešlo.
Tidy gear
Komentáře