GREATER PATAGONIAN TRAIL (12)
- Kuboj
- 24. 2.
- Minut čtení: 3
📍Palena → Coyhaique
🗓️86.🚶🏻♂️23,03 km, ↑ 634 m , ↓ 496 m
🗓️87.🚶🏻♂️22,71 km, ↑ 1475 m , ↓ 1016 m
🗓️88.🚶🏻♂️27,40 km, ↑ 795 m , ↓ 935 m
🗓️89.🚶🏻♂️37,09 km, ↑ 1026 m , ↓ 1537 m
🗓️90.🚶🏻♂️35,85 km, ↑ 1587 m , ↓ 827 m
🗓️91.🚶🏻♂️43,78 km, ↑ 1080 m , ↓ 1588 m
🗓️92.🚶🏻♂️45,16 km, ↑ 737 m , ↓ 1009 m
🗓️93.🚶🏻♂️34,79 km, ↑ 377 m , ↓ 430 m
🗓️94.🚶🏻♂️40,89 km, ↑ 1261 m , ↓ 1123 m
🗓️95.🚶🏻♂️38,53 km, ↑ 914 m , ↓ 752 m
🗓️96.🚶🏻♂️40,67 km, ↑ 860 m , ↓ 1173 m
Celkem nachozeno 2 376,89 km, nastoupáno 85 384 m, vypitých piv 166
SKOKY MEZI STROMY A MYŠLENKAMI
Skáčeme z jednoho padlého kmene na druhý, prodíráme se hustě zarostlým trailem a i když ještě nepadla tma, je tu díky hustotě lesa pořádně temno. Nacházíme se několik desítek kilometrů od jakékoli civilizace, čtyři dny nikde ani živáčka, a my se necháváme unášet na vlnách divokosti zdejšího přírody. Někteří giganti mají tak široké kmeny, že bychom je ani ve čtyřech neobejmuli! Fascinující. Překračujeme druhou tisícovku naší cesty. Sedíme u ohně, rozjímáme, opékáme si tortilly na ohni a pak si na víčku od ešusu děláme luxusní trailový quesadilly.
Tuhle úžasně divokou etapu pak střídají nejjednodušší etapy GPTčka vedoucí po šotolinách a dokonce chvilku i po asfaltové Carreteře Austral. Jasný, pro někoho je tohle absolutní no go situace a radši by to skočil, my ale na základě našich zkušeností stále věříme, že neskonalá krása musí být občas vykoupena nudou. Člověk si pak víc váží té nespoutané divočiny a krásných uzoučkých trailů na hřebenech hor. Zvyšujeme tak denní kilometráž a nudné autopilotní krájení kilometrů si zpestřujeme poslechem podcastů.
Častokrát si pouštíme všichni to stejné a pak o tom mile rádi diskutujeme. Debatujeme o
vývoji lidstva, současné společnosti, cestování, hikování nebo i o politice. Největším diskutérem je náš Zdanění, kterej má takovej zajímavej dar zastávat vždy opoziční názor. To je na druhou stranu i docela dobrý, protože nás to učí líp argumentovat, abychom si náš vlastní názor obhájili. Někdy to moc nejde.
Marťa se na poslední čtyři dny týhle části kvůli nudným úsekům odděleju a míří na sólohike do nádherného národního parku Cerro Castillo, kam my zavítáme až za několik dní. Poslední den našeho odloučení se brzy ráno trhám od kluků a rvu to co nejkratší možnou cestou do Coyhaique, abych byl s Marťou co nejdéle než odletí. Za mnou pak vyráží Daník a Mokráč, kteří si vybírají jednu z alternativ GPT30. Poté, co pak nevědomky prochází přes vojenský prostor, je místní vojáci odchytí a jelikož tam nemají co dělat, na pár hodin je zabásnou.. Jsem rád, že díky touze vidět Marťu o pár hodin víc, netrávím večer v cele předběžného zadržení.
Na závěr bych chtěl říci, že je to tak úžasně osvobozující si už tři měsíce kráčet divočinou a žít prostý život v krásný krajině. Navíc s parťákama a Marťou po boku. Občas se přistihnu, že přemýšlím nad tím, co bych teď dělal jinýho než hikoval. Vždycky ale dojdu k tomu, že je mi v tomhle světě tak strašně hezky. Jednoduchost a prostota trailovýho života je v kombinaci s neustálým přísunem vizuální pestrosti prostě zastraceně dobrej recept na to, jak být šťastný.
Randálům zdar, continuamos al sur!
Kuboj Marmoťák
Díky všem mým partnerům, bez vás by to nešlo.
Tidy gear
Commentaires