GREATER PATAGONIAN TRAIL (14)
- Kuboj
- 8. 3.
- Minut čtení: 3
📍Chile Chico → Cochrane
🗓️103.🚶🏻♂️24,59 km, ↑ 1616 m , ↓ 335 m
🗓️104.🚶🏻♂️30,23 km, ↑ 733 m , ↓ 1469 m
🗓️105.🚶🏻♂️28,00 km, ↑ 850 m, ↓ 841 m
🗓️106.🚶🏻♂️27,29 km, ↑ 794 m, ↓ 1134 m
🗓️107.🚶🏻♂️32,32 km, ↑ 1441 m, ↓ 1824 m
🗓️108.🚶🏻♂️14,11 km, ↑ 574 m, ↓ 590 m
Celkem nachozeno 2 680,91 km, nastoupáno 96 341 m, vypitých piv 180
Z LÉTA DO ZIMY
„V Patagonii není podzim, tady to skočí z léta rovnou do zimy.“ povídá Ital, kterého potkáváme v jedné restauraci. Pravdou je, že nic nevystihuje sekci GPT35 Parque Patagonia v době našeho průchodu tak dobře jako právě sezónní změna charakteru počasí.
Hikujeme od jara, slidujeme loňský sníh, procházíme horké léto a směr k jihu je už téměř čtyři měsíce stále stejný. Klima v Patagonii je navíc prostorově neskutečně heterogeníí a zeměpisnou šířku prostě neošálíš. Jasný, někdy se to zákonitě muselo zlomit, jen ta změna z hajčesení v klobouku a košili na hajčesení v teplý čepce a se vším, co máme na chůzi k dispozici by mohla být maličko pozvolnější. Přišlo to téměr ze dne na den.
Po přejezdu trajektem do Chile Chico stoupáme offtrail na náhorní plošinu. Je pozdě večer a vytrvalý deštík skrápějící naše těla se z ničeho nic mění na sníh. Začíná ostře foukat, padá tma a k nejbližšímu místu, kde se dá alespoň nějak bivakovat, je to ještě kus cesty. Zvlněná krajina je pokrytá sněhem. V jednom údolíčku u řeky nacházíme pár plácků. Stany stavíme ve větru a za setrvalého sněžení. Usínáme. Noc však představuje peklo na Zemi a to zejména pro naše stany, které to na až na pár šrámů přečkaly se ctí. Zajímavým zjištěním je po ránu skutečnost, že potok, který ještě večer tekl kolem mýho stanu, je teď úplně zamrzlý.
Vcházíme do Parque Nacional Patagonia, kde sedí mohutný oblak a hory se pyšní prvními letošními bílými čepičkami. Ocitáme se u nádherně tyrkysových jezer ve Valle Hermoso (doslova Krásné údolí), střídavě prší, fouká téměř neustále a my brodíme asi tak 50x divočící řeku v širokém korytě. Celé údolí je defacto koryto. Rozmrzám až večer ve spacáku.
Všecko kromě věcí na spaní máme mokrý, což zas tak nevadí, dokud po ránu, kdy je jen těsně nad nulou, lezeš do mokrýho. Daníka trápí křeče v břiše a průjem, který pak po několika hodinách skočí i na mě a nakonec skolí i nemocím odolného a věčně nezlomného Mokráče. Problém nastává, když se do tohohle přidají ještě problémy s karimatkou. Daníkovi i Mokráčovi i přes neustálé zalepování ucházejí károšky a optimální spánek neměli už pěkně dlouho. GPTčko z nás ždíme co může a prověřuje nejen naší fyzičku, ale i morálku a vybavení.
Jak to ale tak bývá, nakonec vždy vyjde slunce. Nám dokonce u Lago Gutiérrez připravuje takovou světelnou podívanou, že na ni jen tak nezapomeneme. Stejně tak si neustále promítám v hlavě magické lesy na Sendero 7 lagos a velmi blízkou výměnu pohledů s huemuly jižnímy a s lamou guanako. Třešničku na dortu nasazuje dokonalá snídaně na skále u Lago Cochrane a milé setkání s GPT hikery v Cochrane.
Vidina dalších dní je více než nádherná. Zima, vítr, pravděpodobně sníh a Stezka Pionýrů, která má 192 km, což znamená luxusní týden života v divočině.
Randálům zdar, continuamos al sur!
Kuboj Marmoťák
Díky všem mým partnerům, bez vás by to nešlo.
Tidy gear
Komentáře