GREATER PATAGONIAN TRAIL (15)
- Kuboj
- 16. 3.
- Minut čtení: 3
📍Cochrane → Villa O'Higgins
🗓️109.🚶🏻♂️20,01 km, ↑ 476 m, ↓ 320 m
🗓️110.🚶🏻♂️38,48 km, ↑ 779 m, ↓ 445 m
🗓️111.🚶🏻♂️27,67 km, ↑ 1077 m, ↓ 902 m
🗓️112.🚶🏻♂️31,48km, ↑ 1186 m, ↓ 1540 m
🗓️113.🚶🏻♂️31,09 km, ↑ 1505 m, ↓ 1526 m
🗓️114.🚶🏻♂️34,67 km, ↑ 700 m, ↓ 771 m
🗓️115.🚶🏻♂️14,08 km, ↑ 202 m, ↓ 335 m
Celkem nachozeno 2 878,39 km, nastoupáno 102 266 m, vypitých piv 185
DOKONALÁ ODLEHLOST
Hory nesou mohutné ledovce na svých ramenou a my sevřeni v hlubokých údolích kráčíme krok za krokem, kilometr za kilometrem po Ruta de los Pioneros (Stezka Pionýrů). I když víme, že stezku před námi dříve využívali stovky lidí, připadáme si, jako kdybychom se vydávali do neprozkoumaným oblastí světa. Nikdo tu neni, stezka je dokonce místy tak zarostlá, že už ani neexistuje. Pravdou je, že do roku 2000 byla Ruta de los Pioneros jediným pozemním spojením mezi Cochrane a Villa O'Higgins.
Tato sekce je ideálním koktejlem všeho náročného, co GPT jako celek představuje. Týden života v divočině s batohem na zádech, úzké pěšiny, náročné brody, silný vítr, déšť, sníh, časté přelézání stromů, nejednoznačná navigace v terénu, koupání v ledovcové řece, průzračná jezera, občas nějaké to bloudění a neutuchající hikerskej hlad.
Místní arriero Don Aguilar nás jednoho deštivého večera zve k sobě do puesta a společně večeříme, popíjíme čaj a povídáme si. Někdy je fakt příjemný vyměnit neustálé hltání kilometrů za malá kamínka a pocit krásně prohřátých tváří.
Poprvé od začátku trailu hikujeme kolem ledovců, snídáme ve stínu při 1°C a popíjíme horký indický čaj z naší termosky, kterou jsme si navzdory naší silné ultralight víře koupili v Cochrane. Holt stárneme. Stezku lemují malé pichlavé keříky, na kterých rostou malinké modravé calafatky (berberis microphylla). Defacto něco jako naše borůvky, kterých se nemůžeme nabažit. Veškerá skromnost jde stranou, nabrat hrst jako svině, naplnit pusu co to jde, rozkousat a prožívat chuťovou euforii, to je oč tu kráčí.
U jezera Lago Alegre (Radostné jezero) snídáme a Mokráč zkouší rybařit. Po chvíli se začne
kolem umělého červa připíchlého na háčku motat pstruh. Je jasný, že tohle si zkušený mokrý rybář ujít nenechá. Máme rybu! Zato Daník se chudák už dva měsíce snaží taky něco ulovit, ale furt nic a nic.
„Tak já to ještě naposledy zkusím“ zamumlá smutným hlasem, když už se balíme k odchodu. Jakmile začínáme dávat věci do batohu, z ničeho nic se z hlubin Radostného jezera vynoří sejmice pstruha duháče a na fejkovou návnadu se chytí prakticky okamžitě. Máme další rybu, Daníkovu první rybu v životě! Večer u ohně opékáme páreček duháčů pstruhových a zpestřujeme si tak náš velmi chudý trailový jídelníček. „Mňááám, k**** to je vono!“ vykřikuju si v nivě řeky Río Pérez do černočerné tmy.
Odlehlost a divokost tohoto týdne života mě naprosto nabíjí. Na moji mysl to působí neskutečně uklidňujícím dojmem, který mi dodává vnitřní klid. Z ničeho nic se tenhle stav ale překlopí, mysl expanduje a přichází plodná chvíle kreativity. Tohle umí jenom trail!
Ostatně když docházíme do Villa O'Higgins, tak na nás ta odlehlost dýchne i z toho civilizačního hlediska. Nefunguje tu pořádně internet, náš balík s věcma se zpozdil a nikdo neví, kde je, trajekt na druhou stranu jezera O'Higgins jezdí jen 3x týdně a cedule na silnici ukazuje 99 km k nejbližší vesnici (Puerto Yungay) a 219 km k nejbližšímu městu (Cochrane). Jsme uvězněni.
Randálům zdar, continuamos al sur!
Kuboj Marmoťák
Díky všem mým partnerům, bez vás by to nešlo.
Tidy gear
コメント