GREATER PATAGONIAN TRAIL (2)

Kuboj
1. 12. 2024
Minut čtení: 3

📍Coya → Los Queñes

🗓️7.🚶🏻‍♂️25,80 km, ↑ 1341 m, ↓ 951 m

🗓️8.🚶🏻‍♂️24,63 km, ↑ 1461 m, ↓ 1524 m

🗓️9.🚶🏻‍♂️35,38 km, ↑ 1243 m, ↓ 1900 m

🗓️10.🚶🏻‍♂️33,54 km, ↑ 1406 m, ↓ 398 m

🗓️11.🚶🏻‍♂️32,38 km, ↑ 1657 m, ↓ 2529 m

Celkem nachozeno 305,7 km, nastoupáno 14 083 m, vypitých piv 18

O DIVOČINĚ, NAROZKÁCH A VDĚČNOSTI

Místní příroda je nesrovnatelná s místy, kterými jsem doposud chodil. Říkáte si asi proč, když hory jsou hory, lesy jsou lesy a řeky jsou řeky. Ten zásadní rozdíl je v divokosti a odlehlosti. Všecko je strašně daleko, není tu skoro vůbec civilizace a signál a neexistují tu normální pěší stezky. Většina pěšin jsou kozí stezky lehce prošlapené od koní nebo krav. Pět tarantulí a několik hadů přímo na trailu, kilometry bush-bashingu (prodírání se neprostupnou vegetací) a chůze offtrail. Nespočet brodů a skoků přes řeky.

Jeden z brodů je z hledisky hloubky a rychlosti proudění tak náročný, že jsme nuceni ho absolvovat ve třech za sebou zapření o sebe. Momenty vychutnávání surové divočiny pak střídají zážitky s místními. 9. den večer přicházíme do městečka Aguas Buenas, kde sedáme do rodinné restaurace La Higuera, kterou provozuje postarší pár. Dáváme luxusní steak, salátek, pivečka a kecáme s majiteli. Nakonec nám nalévají panáka domácího pisca (místní pálenka z hroznů) a nabízí nám přespání na zahradě a sprchu. Neskutečný.

11.den mám narozky, které posledních pár let už moc neprožívám. Nikdy jsem navíc neměl možnost narozky prožít na trailu, natož je na něm pořádně oslavit. Teď načínám poslední rok, kdy můj věk ještě začíná dvojkou, a tak se chuť ke slavení opět vrací. Navíc to, co mi připravují kluci, je jak z říše snů a myslím, že neexistuje způsob, jak se jim za to adekvátně odvděčit. Tajně totiž nakoupují sixpack Stelliček ve skle, opakuji - ve skle, který je ultra těžký, a piva schovájí do batohu a nesou je desítky kilometrů. Následně obepisují mé nejbližší a vzkazy od nich lepí na piva. První od rodičů mám ráno vedle bot v předsíňce mého Durstonu X-mid Pro 2, druhé od ségry nacházím mezi stany, třetí od Balíka mi pokládají dopoledne přímo na trail. Čtvrté od Fikiho a Norči mi dávají kolem poledne do vodního toku, který se chystám přeskočit. Páté, které je přímo od Ivči s Daníkem, mi dávají na obědové pauze. Šesté a poslední, jenž je od mojí Marti, nacházím až večer schované u mě v batahu pod stanem. Nevědomky si ho nesu celý den. Tolik překvapení a tolik krásných chvil. To ale není zdaleka všechno.

Narozeninovená etapa vede kolem úchvatných ledovcových jezer vysoko v horách, divokými lesy i podél nádherného bezejmenného vodního toku, který pak dvakrát brodíme. Zakončení dne je po 4200 kumulativních výškových metrech plánováno v pizzerce v Los Queñes. Tam posíláme pivečka, pisco sour a velkou pizzu. Pak už ale zavírají a my se smiřujeme s koncem párty. Místní majitel a servírka nás však zvou na pokračování u nich doma. A tak se zanedlouho ocitáme u nich na zahradě, oheň plápolá, kalíme dál, povídáme si o životě, o chození, o naší cestě, o původních obyvatelích Mapuche a španělský inkvizici, zkrátka o všem. Usínáme u nich na zahradě ve stanech a ráno nám ještě dělají snídani života.

Asi už nemám slov.. Snad jen dodám, že obdivuju Ivču Jesuse de Vida za to, jakým způsobem umí navazovat kontakty a komunikovat s lidma. Ještě k tomu jazykem, kterej se učí jen půl roku. Má neskutečnej dar lidem ve tmě rozsvěcovat světlo. Zkrátka kdo ho znáte, tak víte, že kam přijde, tam ho milujou.

Jsem neskonale vděčnej za svůj život a lidi, které v něm mám. Jsem neskonale vděčnej za to, že tohle všechno můžu prožívat, že můžu prožívat tak, jak jsem zvyklej – NAPLNO! Pura Vida, mi amor, mi familia, mis compañeros, mis amigos.

Randálům zdar, continuamos al sur!

Kuboj Marmoťák

#gpt #greaterpatagoniantrail #kubojovycesty