GREATER PATAGONIAN TRAIL (5)

Kuboj
20. 12. 2024
Minut čtení: 3

📍Puente El Ingles → Los Canelos

🗓️24.🚶🏻‍♂️26,05 km, ↑ 828 m , ↓ 557 m

🗓️25.🚶🏻‍♂️25,41 km, ↑ 1717 m , ↓ 1398 m

🗓️26.🚶🏻‍♂️34,48 km, ↑ 1088 m , ↓ 1221 m

🗓️27.🚶🏻‍♂️20,95 km, ↑ 948 m , ↓ 696 m

🗓️28.🚶🏻‍♂️33,62 km, ↑ 964 m , ↓ 1675 m

🗓️29.🚶🏻‍♂️0 km, ↑ 0 m , ↓ 0 m

🗓️30.🚶🏻‍♂️0 km, ↑ 0 m , ↓ 0 m

🗓️31.🚶🏻‍♂️0 km, ↑ 0 m , ↓ 0 m

Celkem nachozeno 773,33 km, nastoupáno 32 556 m, vypitých piv 42

KDYŽ SE NEDAŘÍ, TAK SE NEDAŘÍ

Už od začátku týhle etapy to smrdělo průserem. Více než tři týdny se nám podařilo držet rozumný tempo a časovou efektivitu. Až do teď. A když se věci kazí, tak se jich kazí vícero a hlavně najednou. No nic, pojďme to vzít postupně.

V Puente El Ingles se nám nedaří sehnat kartuši a tak stopneme dodávku do San Fabian. Tam kromě obrovský žranice stíháme i zakalit s místňákama. Což znamená, že se v noci moc nevyspíme. Po méně než čtyrech hodinách spánku si ráno stoupáme k silnici a stopujeme zpět na trail na začátek etapy GPT08. Zastavuje žlutá cisterna, kde se mačkáme na přední dvojsedačce ve třech i s batohama. Jedna z nejdelších hodin co jsem zažil, ale konečně zase máme život ve svých nohou.

V podvečer přichází extrémně náročný brod řeky Río Ñuble, který zvládáme tak tak. Navíc spánkovej deficit a sčítající se únava. Boty se dostávají do stavu, že v nich nejde plnohodnotně chodit a valit kilometry. Neustále jsme trochu pozadu vůči naplánovanému jídlu a Daníka do toho začíná bolet nárt. Přichází náročná chůze po sněhu kolem nádherné sopky vulkánu Chillán Viejo (3122 m n. m.) a pak pomalý postup skrze vegetaci. Mokráč pak navíc zjišťuje, že při slidu po sněhu ztratil všechny svoje láhve na vodu..

Daník už pár dní kulhá a naše rychlost po rovné úzké pěšině se blíží 2 km/h. Mokráč je kvůli tomu, že se vrací 12,5 km pro ztracenou GPSku, několik hodin za námi a dneska tedy budeme spát poprvé odděleně. GPSku nenachází a navíc později zjišťujeme, že na něj při noční chůzi spadla ze stromu tarantule.. Díky bohu bez kousnutí. Pak se hecuje, krátí další spánek a už ráno nás dochází. Aby pak na obědový pauze zjistil, že si zapomněl vak s vařením na poslední, už 8,5 km vzdálené pauze na snack. Navíc mu v jedný řece málem uplavala láhev s filtrem. Nikdy nezapomenu na tu zoufalost v jeho unavený tváři, když si uvědomí, že po včerejších 48 kilometrech si dnes musí střelit dalších 35 už tak v dost náročném terénu. Zase se tedy na další den musíme rozdělit. V těchto situacích naplno využíváme toho, že máme všechni tři satelitní komunikátory a jsme s Ivčou neustále v kontaktu.

Ploužíme se pomalu na konec etapy a tupou tužkou malujem umělecký dílo, o kterém ani nevíme, jak ve skutečnosti vypadá. Třídenní pauza v Los Angeles a nový boty nám sice zase nalijí krev do žil, nicméně Daníkův nárt se ani po třech dnech poctivého odpočinku dostatečně nezlepšuje. V nemocnici mu diagnostikují zánět šlach a doporučují minimálně pětidenní pauzu. Ač neradi, jsme nuceni se rozdělit a pokračovat s Mokráčem následujících 10 dní jen ve dvou. Daník bude léčit nohu a znovu se sejdeme na Silvestra o 250 km více na jih. Tahle sofiina volba pro nás nebyla jednoduchá, ale v tuto chvíli nám přišla jako nejvíce racionální. Už teď se těším, až budeme moci vyrazit zase v plný síle všichni dál a dělat to, co milujeme ze všeho nejvíc - randálovat tenhle vysněnej hajčes!

Randálům zdar, continuamos al sur!

Kuboj Marmoťák

#gpt #greaterpatagoniantrail #kubojovycesty