GREATER PATAGONIAN TRAIL (6)
- Kuboj
- 29. 12. 2024
- Minut čtení: 2
📍Los Canelos → Liucura
🗓️32.🚶🏻♂️42,36 km, ↑ 1586 m , ↓ 829 m
🗓️33.🚶🏻♂️37,93 km, ↑ 1267 m , ↓ 1512 m
🗓️34.🚶🏻♂️36,83 km, ↑ 1039 m , ↓ 1330 m
🗓️35.🚶🏻♂️25,89 km, ↑ 1526 m , ↓ 586 m
🗓️36.🚶🏻♂️13,63 km, ↑ 371 m , ↓ 1139 m
🗓️37.🚶🏻♂️34,16 km, ↑ 1191 m , ↓ 1109 m
🗓️38.🚶🏻♂️26,37 km, ↑ 1784 m , ↓ 1382 m
🗓️39.🚶🏻♂️33,19 km, ↑ 645 m , ↓ 1326 m
Celkem nachozeno 1023,69 km, nastoupáno 41 965 m, vypitých piv 60
VÁNOCE V ARAUKÁNII
„Proč jste nám dali klíče od vašeho domu aniž byste nás znali?“
„Kolik máš na ruce prstů?“
„Pět.“
„Já taky. Vidíš, jsme stejní a tak si můžeme věřit. Navíc, když jsme vás viděli stopovat, hned jsme si mysleli, že máte hlad.“
Nevěříme vlastním uším a neustále se musíme zpřítomňovat, že se tohle fakt děje. Že i když jsme každý z jiné části světa, jsme lidi a to nás spojuje. Faktem je, že je 25. prosince (v Chile se slaví Vánoce) už máme jen zbytky jídla a široko daleko žádná civilizace, natož obchod. Stopujeme u silnice protijedoucí auto a zastaví nám týpek Maximiliano s jeho ženou Nani z 13 km vzdálenýho obchodu. Zrovna jedou na vánočni grilčo do hor a obchod je zavřenej. Předává nám ale klíče od svýho domu se slovy: „Máte to tak dvě hoďky chůze, udělejte si pohodlí u nás doma a dejte si cokoli z lednice. My se vrátíme kolem sedmý.“ Když pak přijíždí a my se s plechovkou v ruce mazlíme s jeho pesanem, tak mu s opatrností sdělujem, že jsme si dovolili si otevřít jedno pivo, co měl v lednici. Se slovy: „Co?! To jste měli vykalit všecko.“ nám podává další ks.
Nani v tu ránu připravuje pračku, ať ji dáme co chceme vyprat. Na hlavu mi teče teplá voda ze sprchy a párty posléze může začít. Nejenže kalíme jedno za druhym, ale taky kromě nákupu spíme u nich doma a ráno nás Maximiliano ještě hodí zpátky na trail. Tohle jsou moje první Vánoce bez rodiny a stejnak zažívám neskutečný překvápko.
Ještě jsem si ani nezvyknul na to, že tu slunce místo přes jižní obzor opisuje oblouk přes severní a pak si uvědomím, že poprvé zažívám rok dvou letních slunovratů. Navíc tu už 38 dní v kuse hltáme sluneční paprsky a nic jinýho. Kolem nás rostou obrovský a fascinující araukárie. Přesněji araukaria araukana, neboli blahočet chilský. Jedná se o velmi netypický jehličnatý strom se spirálovitým uspořádáním větví a šupinovitými listy. Přirozeně roste pouze tady a v Argentině. Zajímavostí je, že tak, jak ho známe teď, tak roste bez větších změn už od druhohor! 150 miliónů let stejně, to je prostě neuvěřitelný.
Přecházíme tisící kilometr od Santiaga a stýská se nám po Daníkovi a i když teď zrovna nejdeme společně, těšíme se na to, jak zas spojíme síly.
Randálům zdar, continuamos al sur!
Kuboj Marmoťák
Díky všem mým partnerům, bez vás by to nešlo.
Tidy gear
Comments