GREATER PATAGONIAN TRAIL (7)
- Kuboj
- 5. 1.
- Minut čtení: 3
📍Liucura → Puerto Fuy
🗓️40.32,74 km, ↑ 544 m , ↓ 460 m
🗓️41.32,55 km, ↑ 1415 m , ↓ 1359 m
🗓️42.30,57 km, ↑ 524 m , ↓ 918 m
🗓️43.34,29 km, ↑ 661 m , ↓ 709 m
🗓️44.25,15 km, ↑ 680 m , ↓ 812 m
🗓️45.34,61 km, ↑ 1630 m , ↓ 1536 m
🗓️46.31,84 km, ↑ 1502 m , ↓ 1315 m
Celkem nachozeno 1 245,44 km, nastoupáno 48 921 m, vypitých piv 78
LESY, CHLAST A RYBIČKY
Přicházíme k jezeru Icalma, kde už týden bivakuje Daník a léčí svůj nárt. Mělo to být velkolepé shledání v naději, že zase budeme pokračovat ve třech. Bohužel Daníčeního noha se nezlepšuje dostatečně rychle a tak naše vánočně-silvestrovská oslava je trochu hořkosladká. Daník se rozhoduje nohu ještě pošetřit a míří do Valdivie, na jejíž úroveň my dojdeme přibližně 7. ledna. Mrzí nás to, nicméně chápeme ho a pokračujeme tak s Mokráčem Mitrus života sami.
Araukáriové lesy se s námi pomalu a jistě loučí a střídá je tzv. selva valdiviana. Extrémně husté a téměř neprostupné Valdivijské deštné lesy, připomínající džungli, kterou se musíme prodírat. Hlavně ty debilní bambusy, který jsou schopný se zapíchnout do úplně všech částí našich těl. To k tomu ale patří a i na toto jsme se těšili. Kamkoli se podíváme vidíme tu divokost místních lesů a jsme fascinování tím, jak je možný, že tuhle část světa člověk ještě neovládl. Vlastně mi přijde strašně krásný, jak je Chile krásně protáhlý poledníkovým směrem (konkrétně podél 70. poledníku západní délky). Před měsícem a půl jsme byli v polopoušti a teď tu máme deštný lesy mírnýho pásu. Vysušený rty už sice neni potřeba mazat Labelem, ale zase po ránu máme mega kondenzaci ve stanu, takže na obědovce musíme sušit. Geografická zonálnost jako svině!
Jedním z nejintenzivnějších zážitků týhle části je 46. den večer u jezera Lago Quilmo na GPT17H. Ivča, euforický hiker a zároveň vášnivý rybář, si ráno tohoto dne pořizuje vlasec a háček, že by si tu rád zkusil něco chytit. Večer docházíme k jezeru Quilmo a nacházíme luxusní, ale naprosto plac na spaní, kde je i ohniště a rošt. Ivča jde zkusit štěstí. Po 10 sekundách má záběr a vytahuje menšího pstruha. Pokládá ho na břeh a připravuje nůž. Pstruh se ale osvobozuje a jumpuje zpátky do vody. Smůla. Po půl hodině to zkouší zase a za nedlouho vytahuje půlmetrovýho krakena, kterýho si až do půlnoci grilujeme na ohni. Ivča mě učí, jak se pstruh připravuje a co má jak chutnat. Delikatesa! Ráno se probouzíme a mluvíme o nějakém snu, kdy se nám na trailu podařilo chytit godzillího pstruha, kterýho jsme si udělali na ohni a vykalili. Omyl. Tohle byla realita!
Celkově terén na GPTčku na chvilku ubral plyn a my procházíme několik jednoduchých etap. Na náš vkus hodně šotoliny a malý převýšení. Nicméně máme alespoň čas na jiný věci - podcasty, pivo a silvestrovskou kalbičku. Samotný konec kalendářního roku nijak extra neprožíváme a trávíme ho každý s 1,5 l flaškou vína u ohně. Vlastně mi ani nepřijde, že odchází něco starého, nebo že přichází něco nového. Žádný shrnutí, hodnocení ani předsevzetí. Žijeme tu v úplně jinym režimu a běžný kalendář ani nevnímáme. Navíc tohle dobrodružství je stále v plnym proudu a zdaleka nekončí.
Randálům zdar, continuamos al sur!
Kuboj Marmoťák
Díky všem mým partnerům, bez vás by to nešlo.
Tidy gear
Komentáře