GREATER PATAGONIAN TRAIL (8)
- Kuboj
- 19. 1.
- Minut čtení: 3
📍Puerto Fuy → Licán
🗓️47.🚶🏻♂️23,09 km, ↑ 1299 m , ↓ 1512 m
🗓️48.🚶🏻♂️37,65 km, ↑ 1117 m , ↓ 1442 m
🗓️49.🚶🏻♂️13,94 km, ↑ 285 m , ↓ 598 m
🗓️50.-53.🚶🏻♂️0 km, ↑ 0 m , ↓ 0 m
🗓️54.🚶🏻♂️17,46 km, ↑ 478 m , ↓ 511 m
🗓️55.🚶🏻♂️26,78 km, ↑ 1166 m , ↓ 995 m
🗓️56.🚶🏻♂️23,42 km, ↑ 1847 m , ↓ 664 m
🗓️57.🚶🏻♂️18,29 km, ↑ 481 m , ↓ 1615 m
Celkem nachozeno 1 406,07 km, nastoupáno 55 594 m, vypitých piv 109
PIVOVAR ŽIVOTA A KRAJINA SMRTI
Mezi etapami GPT17H a GPT18 je alternativa, na kterou se nedá pořádně napojit, protože most přes řeku je soukromej. Zkoušíme týpka u brány ukecávat a hrát na city, ale prostě nás za žádnou cenu nechce pustit. Ok, musíme improvizovat. Vedle mostu je kemp a v něm partička německých kajakářů. Slovo dalo slovo a po vysvětlení naší situace už sedíme v kajaku a plujeme na druhej břeh.. Prostě nic nás nezastaví!
Desítky kilometrů se pak prodíráme skrze hustý valdivijský deštný les než dojdeme na úroveň města Valdivia. Náš záchytný bod číslo jedna v celým Chile. Nejen, že tam na nás čeká Daník, ale jestě se tam nachází pivovar Calle Calle, kde Mokráč na podzim pracoval. Nutno dodat, že takové přivítání jsem nikdy nikde na světě nezažil a nedokážu pořádně ani popsat, jak moc si toho vážím. V pivovaru ochutnáváme, co se dá, a zároveň nám naskutečně milej majitel Eduardo poskytne na čtyři dny chatku na pláži u Pacifiku. V pivovaru má různý vlajky světa a hádejte co, ta česká je největší z nich. K Česku vzhlíží a právě do Česka se jezdí inspirovat, jak se vaří pivo. Všude nás vozí a na Ivčovy narozky dokonce objednává prase na gril. S jeho rodinou zpíváme karaoke, povídáme a vtipkujem. Sice už jsem toho ze španělštiny na gymplu mrtě zapomněl, ale víte jak to chodí - dos cervezas hablan (dvě piva mluví).
Po čtyřech dnech je ale už potřeba prásktout do koní a tak se konečně vracíme v kompletním složení, ano i s Daníkem!, zpátky na trail. Je před námi další nádherná vulkanická etapa kolem vulkánu Puyehue (2240 m n. m.). Obloha se po 56 dnech zatahuje a my vidíme poprvé po takové době z nebe padat vodu! Navíc procházíme krajinou, ze které jde mráz po zádech. Stovky hektarů mrtvého lesa, kde nepřežil snad ani jeden jediný strom. Před 15 lety tu byla taková erupce, že horký pyroklastický proud sežehnul místní les a nenechal tu ani živáčka. Navíc se tu vytvořilo asi 7 km2 čerstvého lávového pole, ze kterého do teď stoupají horké plyny. Kousek níže je teď i horká termální řeka, kde se dá koupat. Prostě sem vzít holku, tak to máš jistý.
My tu ale nikoho nemáme a tak prochcaní až na kost krájíme jednu výškovou stovku za druhou až se dostaneme k tomu respektu buducímu černému tělesu. Bohužel se k silnému dešti přidává i vítr a my se už nejsme schopni zahřát chůzí. Nouzově tak bivakujeme u tohohle černého jazyku smrti, a brzy se už zahříváme ve spacácích. Náš hlatač diskomfortu pak v názavaznosti na to, že jsme mokrý a prochladlý spontáně vykřikne z vedlejšího stanu: „Yes, klucáni, to je vono, konečně!“
Randálům zdar, continuamos al sur!
Kuboj Marmoťák
Díky všem mým partnerům, bez vás by to nešlo.
Tidy gear
Komentáře