GREATER PATAGONIAN TRAIL (9)
- Kuboj
- 24. 1.
- Minut čtení: 3
📍Licán → El Manso
🗓️58.🚶🏻♂️25,68 km, ↑ 1368 m , ↓ 400 m
🗓️59.🚶🏻♂️28,67 km, ↑ 1128 m , ↓ 1822 m
🗓️60.🚶🏻♂️19,81 km, ↑ 742 m , ↓ 1232 m
🗓️61.🚶🏻♂️35,85 km, ↑ 676 m , ↓ 835 m
🗓️62.🚶🏻♂️9,26 km, ↑ 73 m , ↓ 79 m
🗓️63.🚶🏻♂️24,43 km, ↑ 1111 m , ↓ 437 m
🗓️64.🚶🏻♂️25,28 km, ↑ 1009 m , ↓ 1303 m
🗓️65.🚶🏻♂️28,09 km, ↑ 1201 m , ↓ 1561 m
Celkem nachozeno 1 603,14 km, nastoupáno 62 901 m, vypitých piv 126
MAGICKÝ TROJÚHELNÍK
Voda se mi tříští o obličej a po pár minutách jsem už úplně mokrej. Doslova skáčeme z vlny na vlnu a těch 22 kilometrů přes jezero Todos Los Santos krájíme neskutečnou rychlostí. Loďku řídí týpek, kterej se shodou náhod jmenuje taky Ivan a my s fascinací v očích koukáme na ty tři dechberoucí hory kolem nás. Vždycky, když se podíváme na Puntiagudo, tak si Ivan poklepe na srdce a řekne: „To je moje hora.“
Hory Tronador (3478 m n. m.), Puntiagudo (2498 m n. m.) a Osorno (2652 m n. m.) vytváří magický trojúhelník do jehož středu bylo nalito jezero všech svatých (Todos los Santos). Asi nemusím popisovat, jak moc nás kuželovitý stratovulkán Puntiagudo učaroval, prohlédněte si ho sami, faktem ale je, že jsme z něj pěkně dlouho nemohli spustit oči a Mokráč si dokonce sám sobě slíbil, že ho jednou vyleze.
Tenhle týden měl úplně všechno od fantastických spacích fleků, náročného bush-bashingu v divokých lesých, po nádherné hory a milá setkání s lidmi. Trasa nás poprvé přivádí k oceánu do fjordu, na jehož konci leží malé městečko Cochamó. Kousek od něj začíná turisticky hojně navštěvované údolí Valle de Cochamó na jehož začátku se nachází kemp La Frontera. Na ceduli u něj stojí: We speak English, Spanish, Czech. „Zdar jak svině!“ zakřičíme směrem k maličkému domku ve snaze zjistit, jestli cedule nekecá. Po chvíli přichází Pavel, kterej se svoji chilskou ženou žije právě tady a provozuje kemp. Konečně zas mluvíme česky, sprchujeme se teplou vodou a u ohýnku kalíme pivka.
Valle de Cochamó připomíná chilskej Yosemite. Bodejť by ne, ledovcově účkový údolí, žula a starý divoký lesy kam se podíváš a kolem nadšení lezci. Dokážu si představit, že se tohle někomu líbí, jen nás to úplně tak netankovalo. Za ty měsíce jsme v přírodě potkali pár lidí a teď během jednoho dne tak 100.. Možná jsem divnej, ale opravdovost a autenticita přírodního zážitku u mě klesá s přibývajícím počtem lidí v mém okolí. U vodopádů Toboganes de Cochamó si už připadáme jako v outdoorovym aquaparku a tak si vytoužený cíl těchto lidí ani nefotíme a radějí se noříme hlouběji do divoce zarostlého údolí.
Kluci jsou docela v pohodě, ale já se několik dní nemůžu zbavit celkový fyzický únavy. Nešlape mi to a nevim proč. Je to snad proto, že poslední půl rok s pár přestávkami furt jen hikuju, nebo na mě něco leze? Nevim, nicméně by to chtělo nějakej rozumnej oraz a ne se vždy v odpočinkovej den vožrat..
A tak pro změnu tuto část zakončujeme v pivovaru. Ale ne tak v ledajakym. Kousek od El Manso, kde je to všude daleko a nevede sem ani asfaltová silnice, si jeden nadšenec vybudoval na zahradě pivovar a vaří tu plzeňský ležák a opravdu luxusní IPU! Dokonce nás pak nechává přespat u sebe na zahradě. Nevim proč, ale vždycky, když jsem v Chile v nějakym pivovaru, dýchne to na mě domovskou atmosféru. Zkrátka chuť hořkého zlatavého moku s výrazným nachmelením mi připomíná domov. Prostě to, že Češi dali světu pivo plzeňskýho typu a vaří ho i v divočině na opačný polokouli, je zatraceně silnej důvod k hrdosti!
Randálům zdar, continuamos al sur!
Kuboj Marmoťák
Díky všem mým partnerům, bez vás by to nešlo.
Tidy Gear
Komentáře