(dnes 20,2 km; ↑ 1661 m, ↓ 1251 m; celkem 224,4 km) Étangs de Fontargente → Étang du Rouch
DIVOČINOU PO FRANCOUZSKO-ANDORSKÉ HRANICI A DRAMATICKÝ SUŤOVISKO
Ráno rychle zabalit, nahodit ten ultralehkej batoh a pálit. Po pěti kiláčcích usedám k vodnímu toku Ruisseau de la Coume de Varilhes. Snídám sušenky Granola a kávu. Kolem mě zurčí voda, zvoní zvony krav, dejchám, žiju. Po nějaký době přichází Fiki a koukáme do mapy, kam vlastně dál. Dle map.cz tu někde nahoru má vést trail. A je to tady zase, lezeme kolmo na vrstevnice, tahle brutálně kolmá stráň by neviděla trail ani z družice Landsat 9. Nikde žádný lidi, žádnej signál, žádnej trail. Jen my dva, ostrý kameny, pět horských sedel a nespoutaná příroda.
Kolem oběda se trhám a společně s Myšákem Tučným hltám místní přírodu. Najednou se přede mnou zjeví snad 20 kamzíků, kteří vybíhají skálu. Úžasná podívaná. Zpívám si nahlas, nikdo mě neslyší. Svlíknu se, skočím do průzračnýho potoka, nikdo mě nevidí. Ta příroda je tak čistá, tak krásná. Jezera jsou tak modrý, řeky v ledovcových údolích meandrují ve svých uloženinách. Týhle čistý nespoutaný krásy se nechci vzdát. SVOBODA!
K večeru nastoupáme na hřebenovku Crête d’Arial a chytáme trochu andorskýho signálu. Slunce padá níž a níž a my si užíváme další hřebenovku při západu slunce. Tohle jsou momenty, který si chci navždy pamatovat.
Slunce zapadne, je 21:30 a my stále brousíme hřeben ve 2650 m n. m. První možnost, kde přespat, je jezero Étang du Rouch nacházející kousek pod hřebenem. Dle map.cz k němu vede dolů tečkovaná cestička kolmo na vrstevnice, který vůbec neodpovídaj. Tečkovaný bývaj většinou punk, ale tohle jsem nečekal. Takhle prudkej kopec dolů jsem nikdy nešel a doufám, že už nikdy nepůjdu. Kolmá stěna, kterou občas střídala suťoviska si nás mazala na chleba při padající tmě. Byly to chvíle, kdy se člověk stává přímo aktérem a pevnou součástí rychlých svahových procesů. Šel jsem první, seslidoval jsem to a počkam kousek vlevo pod skálou. Čekám na Fikiho a slyším jen, jak klouže ohromný množství suti a doufám, že to nějak překlene. Zvládli jsme to. Nasadili jsme čelovky a ve 22:30 docházíme k jezeru (poslední fotka). Měsíc svítí, hvězdy jsou patrný jak nikdy. Plácneme si, přežili jsme další vostřejší chvilku a jdeme bivakovat ve 2560 m n. m. u jezera Étang du Rouch.
Randálům zdar! Kuboj Marmoťák . . . #hrp #hauteroutepyrenees #pyrenees #hrpultimatecrown2022
